Po návštěvě velkoměst Bombaj a Kalkata jsem se těšil na horský klid a vzduch proslaveného Darjeelingu, který leží v nadmořské výšce více než dva tisíce metrů. Namísto toho jsem bohužel i zde nalezl typický indický a všudypřítomný smrad, hluk a špínu, takže v tomto ohledu jsem si v ničem nepomohl... :-(
Z údolí sem vede úzkorozchodná železnice, která se sem trmácí asi 8-9 hodin, ale je třeba si koupit lístky s dostatečným předstihem, protože bývávají vyprodané. Kdo to nestihne, jako já, má možnost jet autem, ale jeto nervy drásající zážitek, protože řidiči jezdí jako šílení a nezřídka se asi stane dopravní nehoda, na což se snaží upozorňovat četné nápisy podél cesty. Lepší je cesta vlakem, kterou jsem absolvoval nazpátek.
V Darjeelingu je i malá zoo s jakýmsi muzeem, ale silně nedoporučuji, zvířata zde žijí ve zbídačeném stavu, je to smutný pohled.
V okolí jsou asi četné čajové plantáže, já navštívil jen jednu, ale pro našince je to jistě zážitek, dozví se tu něco o výrobě čaje, který i ochutná. Ve městě jsou i prodejny, ale nějakou láci tu nečekejte, ceny jsou silně turistické...
Nejzajímavějším momentem tak pro mně asi bylo, když jsme odtud vyrazil na trek pohořím Singalila na vrchol Sandakphu (3.636 m n. m.), což je asi jedna z mála činností, které zde mohu doporučit.
Jsem celkem nenáročný cestovatel, stačí mi nižší standard. Věk: 40–54 let