Žít v Africe s blonďatými andílky? Nic nemožného pro Lenku Baratoux

Lenka nám prozradila, které země jsou aktuálně v Africe ideální pro návštěvu, a na které naopak zapomenout. Navrch nám přidala tipy na méně komerční safari, která stojí za návštěvu. Naplánujete si letošní dovolenou v Africe?

Ahoj Leni, aktuálně žiješ v Toulouse, manžel je Francouz a část života jsi prožila v Senegalu. Jak se to přihodí, že se Češka takto zatoulá od domova?
Do Francie i do Senegalu mě přivedla moje práce. Během studií na vysoké škole (studovala jsem geologii) jsem strávila rok v Lyonu na Erasmu, pak jsem ve Francii zůstala i na doktorát, vdala jsem se a získala stálé místo v jedné státní vědecké instituci (Institute de Recherche pour le Développement). Díky mé vědecké práci jsme se i s rodinou přestěhovali na čtyři roky do Senegalu, ale v západní Africe pracuji na různých projektech zaměřených na geologii už přes dvanáct let.

Nejvíce mě zaujal tvůj delší pobyt v Senegalu, kde jsi s sebou měla i obě blonďaté malé dcerky. Nebála ses o jejich bezpečnost a zdraví? Je tam přístupná zdravotní péče?
Nebála jsem se o ně o moc víc než v Evropě. Největší nebezpečí je samozřejmě místní doprava, z té jsem měla větší strach než z tropických nemocí. Na druhou stranu dopravní nehoda se může stát kdekoliv, jen v Africe je to riziko o něco vyšší. Dětem se nevyhnuly ani různé tropické nemoci, jako je malárie nebo améby, ale pokud se léčí včas, tak to není problém.

V Dakaru je základní zdravotní péče na dobré úrovni. Základní ošetření a například diagnózu malárie vám poskytnou bez problémů v každé malé provinční nemocnici. Žádné vážné zdravotní problémy jsme naštěstí neměli, pak bychom se asi museli vrátit do Evropy.

A jak se dívali místní na blonďaté andílky? Přece jen to pro ně musela být rarita. Co naopak holčičky, zapadly do kolektivu? Naučily se místní jazyk?
Afričané obecně milují děti, takže samozřejmě ani naše holčičky neunikly pozornosti, hlavně mimo Dakar a mimo turistické oblasti, kde na bělochy nejsou zvyklí. Děti se s tím nějak popraly, nemám pocit, že by si tu slávu vyloženě užívaly. Afriku ale měly moc rády. Obě chodily v Dakaru do školky, tam byl kolektiv hodně mezinárodní.

Do školky chodily rády a starší dcera pak špatně snášela návrat do Francie. Pro ni to vlastně žádný návrat nebyl, nikdy tam nežila. Chůva na děti ze začátku mluvila wolofštinou, ale pak jsme s tím raději přestali, protože obě holky jsou bilingvní a k češtině a francouzštině jim ve školce přibyla i angličtina. I když to bylo jen na pár hodin týdně, měly v tom zmatek.

Předpokládám, že za ty roky jsi Senegal poznala hodně zblízka. Doporučila bys cestovatelům tuto africkou zemi k návštěvě? Jet s CK, nebo klidně na vlastní triko?
Senegal je taková Afrika pro začátečníky. Já jsem s cestovkou nikde nikdy nebyla, takže samozřejmě doporučuji na vlastní triko. Pokud člověk jede sám, má to tu výhodu, že se vyhne těm echt turistickým oblastem, kam jezdí všechny cestovky, jako je třeba oblast kolem Saly.

Máš nějaké tipy, co stojí za to navštívit a rozhodně nevynechat v Senegalu?
V Senegalu je opravdu hodně míst, která stojí za vidění. V okolí Dakaru je to ostrov Gorée s pohnutou minulostí a přírodní park ostrov Madeleine. Směrem na jih od Dakaru se táhne takzvaná „Petite Côte“, pobřeží oblíbené cestovkami, kde ale najdete mnoho míst, která vůbec turistická nejsou. Odtamtud je to kousek do přírodní rezervace Bandia, kde můžete vidět ve volné přírodě žirafy, zebry, opice, antilopy, nosorožce, krokodýly a jiná africká zvířata. Dále na jih rozhodně doporučuji naši oblíbenou deltu řeky Saloum, kde si můžete udělat výlet na lodi mezi mangrovy.

Na sever od Dakaru pak určitě stojí za návštěvu Růžové jezero, cíl bývalé Rallye Paříž-Dakar. O něco dále na sever leží malá poušť Lompoul, kde si můžete udělat výlet v dunách na velbloudech. Na hranicích s Mauretánií pak doporučuji oblast kolem města Saint Louis, park Djoudj a Langue de Barbarie, kde můžete na jaře vidět velké množství ptáků migrujících z Evropy. Zajímavé je i samotné město Saint Louis, jehož historické centrum leží na ostrově uprostřed řeky Senegal.

Ty jsi na africkém kontinentu nezakotvila pouze v Senegalu, ale navštívila jsi řadu dalších zemí. Prozradíš jaké?
V rámci mé práce jsem navštívila téměř všechny země západní Afriky. V terénu jsem pracovala třeba v Burkině Faso, Ghaně, Nigeru, Pobřeží Slonoviny, ale hodně zajímavá byla návštěva Libérie, Sierry Leone, Toga nebo Guiney, protože si člověk uvědomí, jak je každá ta země úplně jiná, ačkoliv spolu sousedí, zatímco viděno z Evropy je házíme všechny do jednoho pytle „Subsaharské Afriky“. Soukromě jsem pak navštívila třeba Keňu, Tanzanii, Zambii, Etiopii či Jižní Afriku.

Nedávno jsme na Cestolino psali o možnostech, kde navštívit safari. Jaké bys doporučila ty na základě vlastních zkušeností?
V Senegalu můžete navštívit park Bandia. Avšak pokud chcete vidět to opravdické safari, pak je určitě lepší jet do východní Afriky – do Tanzanie, Keni nebo Zambie. Viktoriiny vodopády jsou takovou třešničkou na tom safari dortu. Parky v Tanzanii jsou krásné (například Ngorongoro, Serengeti, Mikumi, ale i parky kolem Arushy, Mt Meru), zvířat je tam opravdu hodně a dá se tam jet i s dětmi.

Kde naopak myslíš, že už vládne těžká komerce a safari je pouze tahákem na turisty?
Upřímně, komerce vládne prakticky ve všech safari. Více, či méně, ale je to trh zaměřený primárně na turisty, takže se člověk musí připravit na to, že tam nebude sám a že to bude drahý výlet. Otázkou je spíš to, aby to za ty peníze bylo na úrovni. Aby neměl pocit, že byl jaksi „komerčně“ oškubán. Čím méně turistů v tom kterém parku je (to znamená, že je hůře dostupný, ten „nekomerční“), tím dražší a složitější bude se tam dostat, pokud člověk nepojede autobusem na vlastní pěst, bez průvodce a nebude spát ve stanu.

Parky kam se dá snadno dostat jsou samozřejmě plné lidí. Jsou místa jako třeba Namibie nebo Botswana, kde ty davy turistů nejsou velké, ale na druhou stranu to nejsou safari pro začátečníky. Třeba taková Tanzanie, Keňa nebo Jižní Afrika mají s turisty opravdu dlouholetou zkušenost. Nabízejí opravdu kvalitní služby, průvodci jsou profíci, ubytování a jídlo je na úrovni. Je důležité si dobře vybrat místního průvodce, nebo dokonce cestovku, se kterou do parku pojedete. Číst si recenze, ptát se na doporučení, dát na intuici. Pak i v tzv. „komerčním“ safari budete naměkko z každé žirafy a lvi volně žijící na savaně vás dostanou do kolen.

Vezměme si třeba Viktoriiny vodopády. To je fenomenální přírodní úkaz. Já naprosto chápu, že tam proudí davy lidí. Když člověk vidí ty valící se masy vody padající do propasti a kolem něj poskakují opice, v řece plavou hroši a na břehu řeky pobíhají žirafy, tak je prostě vděčný, že něco takového může vidět na vlastní oči. Mně osobně byly v tu chvíli davy turistů celkem ukradené.

Další výhodou „těžce komerčních“ safari je, že máte téměř jistotu, že uvidíte všechny druhy zvířat, co tam žijí. Průvodci už na jistotu vědí, kde který lev nebo gepard přebývá a dávají si mezi sebou echo s jinými průvodci. V nekomerčních parcích můžete celé dny jezdit sem tam a pokud nebudete mít štěstí, nespatříte žádné zvíře.

Řada z nás má stále mylné představy o Africe, kolují různé mýty a často tak máme zbytečné obavy z návštěvy Afriky. Odkud myslíš, že pramení tyto pověry?
Myslím, že mylné představy nemáme jen o Africe. Řada lidí má naprosto zkreslené představy o většině zemí, kde nikdy nebyla. To říkám z vlastní zkušenosti. Snažím se cestovat bez předsudků a očekávání, ale tak nějak se to na člověka nabalí, co říkali v médiích, co si pamatujeme ze školy (a dávno už to neplatí), co říkali známí, kteří tam byli před deseti lety a tak dále...

Afrika se v poslední době neuvěřitelně rychle mění. Některé oblasti k lepšímu, některé k horšímu. Jak se říká, na každém šprochu je pravdy trochu. Chápu lidi, kteří mají z Afriky obavy, protože tam opravdu existuje řada oblastí, ve kterých jde v současné době „o kejhák“. Média nám samozřejmě s oblibou předhazují různé krize, spory a skandály a o poklidném životě v rybářských vesničkách kdesi na jihu Senegalu nikde neuslyšíte.

Bezpečnostní situace v pásu Sahary a jižního Sahelu je dramatická a stále se zhoršuje. Já osobně bych teď třeba do Burkiny Faso nejela, ačkoli ještě před pěti lety to byla jedna z nejbezpečnějších a nejpřívětivějších zemí západní Afriky. Na druhou stranu třeba Pobřeží Slonoviny se úspěšně zvedá z dlouholeté krize a momentálně je jednou z nejsilnějších západoafrických ekonomik. Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak tomu těžko uvěřím, člověk má v paměti jen tu jejich občanskou válku.

Senegal a Ghana jsou dlouhodobě relativně bezpečné země, ale riziko tropických nemocí, kterých se každý hodně obává, hrozí i tam. Co ale už lidé často nevědí, že díky novým lékům je třeba léčba malárie opravdu účinná a snadná, když se diagnostikuje včas. Některé obavy jsou tedy opravdu opodstatněné, některé už ne a nejdůležitější je sehnat si před cestou důvěryhodné a hlavně aktuální informace o každé zemi.

Kdybys měla doporučit dvě země pro „africké cestovatele začátečníky“, které by to byly a proč?
Jak už jsem psala, Senegal je pro začátečníky ideální. Je to bezpečná a přívětivá země se spoustou přírodních i kulturních zajímavostí a příjemným klimatem po většinu roku. Senegalci jsou velmi přátelští a jejich široký úsměv vám bude po návratu domů chybět.

Z východní Afriky je to Tanzanie s úžasně pestrým přírodním bohatstvím. Kromě parků se stády divoké zvěře je Tanzanie zajímavá i z geologického hlediska. Unikátní strukturou je východoafrický rift. Doporučuji třeba i výstup na Mt. Meru, Kilimandžáro nebo na jediný aktivní karbonatitový vulkán na světě Ol Doinyo Lengai.

Na závěr poslední otázka na tebe. Vrátila by ses znovu žít do Senegalu či jiné země v Africe?
Určitě ano. Myslím, že naší příští destinací bude Pobřeží Slonoviny. Opět to bude v rámci mé práce. Vloni jsme tam byli s rodinou dva měsíce, letos tam poletíme zase na podzim. Spolupracujeme hlavně s kolegy geology na univerzitě. Mám ráda ten jejich přístup k životu ve stylu: „Nic není problém.“

Leni, děkujeme za milý rozhovor i tvé autentické fotky z Afriky!