Lusy řekneš nám co to vlastně program workaway je, kde ses o něm dozvěděla a proč ses pro něj rozhodla?
Workaway.info je web, který cestovatelům nabízí dobrovolnické příležitosti po celém světě. Výměnou za pár hodin práce denně dostanete kromě ubytování a (většinou i) jídla také možnost poznat místní komunitu, vyzkoušet a naučit se nové dovednosti a procvičit cizí jazyky.
O workaway vím a využívám ho už několik let a doporučuji všem, které dobrovolničení láká. Jediný problém je si z té spousty neodolatelných míst a zážitků vybrat – najdete zde opravdu vše co vás napadne – od výpomoci na farmách, v hostelech, restauracích, přes učení angličtiny až třeba po práci na jachtě :)
Sama jsem pomáhala v malém kempu v Egyptě, starala se o koně na Mallorce, pracovala na farmě ve španělských horách a na ranči v kouzelné turecké Kappadokii. Mojí poslední zastávkou bylo právě Maroko.
Ty sis vybrala práci na zvířecí farmě. Jak to tam chodí a co všechno taková práce obnáší?
Nešlo o farmu, ale spíš o útulek pro zachráněná zvířata. Italka, která zubožená zvířata zachraňovala přímo z ulice nebo od bezohledných majitelů, měla v té době na dvoře (a někdy i v domě) 2 koně, 5 oslů, slepičky, krocany, ovečku s jehňaty, 5 koček, 5 psů a 5 štěňat. V práci jsme se střídaly a šlo hlavně o krmení zvířat, nošení vody, zalévání zahrady, sbírání výkalů a venčení psů. Někdy ale bylo třeba řešit i krizové situace, jako pokousaná zvířata nebo psy zvracející v autě cestou na veterinu.
Práce mi zabrala nanejvýš 3 hodiny denně, takže jsem měla spoustu volného času. A protože na farmě nebyl internet, trávila jsem ho čtením v houpací síti, vařením nebo třeba cvičením na střeše. Když jsem dostala chuť na trochu marockého chaosu, tak jsem si zajela do města, nakoupit na trhu nebo se natáhnout na pláž.
Kde jsi bydlela a jací Maročané vlastně jsou?
Bydlela jsem přímo na farmě, v malé vesnici jen pár kilometrů od krásné Essaouiry a nekonečných pláží. Měla jsem vlastní pokoj s koupelnou, který bych si jako low cost cestovatelka nikdy nemohla dovolit :)
Maročany (a hlavně jednoho) jsem si zamilovala už při své první návštěvě Maroka, před 6 lety. Místní, zvlášť ti mimo turistická místa, jsou velmi pohostinní a přátelští lidé. První setkání s arabským světem může být sice trochu šok. Brzy si ale zvyknete, že na vás ze všech stran někdo pokřikuje, mává a láká vás do svého obchodu. A protože cestování je hlavně o lidech, ráda přijmu kompliment i pozvání na čaj od prodejce koberců a třeba tak zase o něco lépe poznám kulturu, ve které na chvíli žiju.
Stihla jsi během práce také cestovat?
Práce na farmě byla jen o domluvě, takže nejenže jsem měla spoustu volného času během dne, ale mohla jsem si vzít i pár dní volna a zajet si někam na výlet. Vzhledem k tomu, že už jsem ale v Maroku dříve žila více jak rok, tak jsem si nejvíce užívala čas strávený se zvířaty na farmě a bloudění spletitými uličkami Essaouiry, kde bylo i po dvou měsících stále co objevovat a ochutnávat.
Jsi také nadšená stopařka. Neměla jsi obavy stopovat sama po Maroku?
Byla jsem nervózní, to přiznávám, ale obavy jsem neměla. Věřím tomu, že Maročané jsou dobří lidé a přesně to se mi potvrdilo i při stopování. Většinou jsem nečekala déle jak několik minut, a když zrovna ano, tak mi zastavili dva fajn kluci, odvezli mě skoro až domů a ještě se se mnou podělili o pizzu, takže se mi to čekání vlastně vyplatilo :)
Co patřilo k tvým nejhezčím zážitkům?
Kromě času na farmě, který jsem si velmi užívala, nejraději vzpomínám na svůj první marocký stop.
Probouzím se s žaludkem staženým nervozitou. Dneska chci stopovat 250 km zpátky na farmu. První řidič mě vysazuje uprostřed nezajímavé malé vesnice. Popocházím jen pár metrů, když vidím prodavače s občerstvením, jak na mě volají a mávají, abych šla k nim.
„Selam“, zdravím a pokračuji v chůzi, zatímco posunkuji, že nemám moc času, cestuji totiž až do Essaouiry.
„A la pies?“ (pěšky?), ptá se pobaveně jeden z nich a nabízí mi židli a vodu.
„No, autostop.“
Ukazuje na autobus.
„Ma fiš flus.“ (nemám peníze)
Chceš sendvič?
„La, šukran.“ (Ne, děkuju)
Nesnědla jsem ani půlku sendviče, když přišel čas k obědu a pánové vytahují veliký talíř tradičního pátečního jídla – kuskus s hovězím masem a zeleninou, který uvařila manželka jednoho z nich. Tady odmítnutí nepřichází v úvahu. Jí nás pět ze společného talíře a před jistou smrtí přejedením mě zachraňuje až přijíždějící autobus.
Pánové odbíhají, chvíli se baví s řidičem a pak na mě volají, že mě vezme zadarmo až do Essaouiry.
Nechápu a neptám se, jenom děkuju.
Je to jen jeden z mnoha a mnoha podobných zážitků, které mi jen znovu potvrzují, že úžasní lidé jsou všude na světě a nezáleží na národnosti, barvě pleti nebo náboženství.
Co všechno sis s sebou do Maroka balila na tak dlouhou dobu?
Do Maroka jsem jela jen s batohem, který (když ho na letišti nezváží) projde jako příruční zavazadlo. Co se věcí týče, čím déle cestuji, tím méně toho vozím, ale balím se víceméně stejně, ať už jedu na týden nebo na půl roku.
Kromě barefootových tenisek, sandálů a pár kousků oblečení, které můžu různě kombinovat a čas od času je vyprat (což je na farmě stejně naprosto zbytečné), s sebou vozím notebook, foťák, jednu, dvě oblíbené knížky, deníček, minimální množství kosmetiky a drogerie, malý ručník, malý batůžek na denní výlety, plátěné nákupní tašky a samozřejmě své talismany – mořskou vílu, okřídleného tygříka a gumový pomeranč z Kinder vajíčka. Prostě jen to nejnutnější :)
Na kolik tě vyšel tříměsíční pobyt v Maroku?
Tři měsíce v Maroku mě, včetně letenek, vyšly na 8 070 Kč. Jak jsem to zvládla takhle levně?
Protože jsem neměla přesně daný termín a letěla jen s příručákem, vychytala jsem levné letenky Budapešť–Marrákeš, Fes–Memmingen. Cesta tam a zpět mě stála jen 2 146 Kč. Ubytování jsem měla díky workaway zdarma. Jídlo mě vyšlo na 3 741 Kč. Většinou jsem nakupovala na trhu a vařila. Levně a dobře se dá ale najíst i v místních jídelnách a stáncích. Vodu jsem pila z kohoutku (bez újmy na zdraví). 600 Kč jsem utratila za telefon a internet, 785 Kč za dopravu po Maroku. A nějaké drobné mě stálo pár nocí v hostelu, hygiena, dárky a vstupy do památek a další aktivity.
Takže jestli jste si mysleli, že nemůžete cestovat, protože je to drahé, tak si jděte rovnou koupit letenku a zabalit batoh a třeba se někde ve světě potkáme.
Děkujeme za milý rozhovor. Sledovat Lusy můžete na její facebookové stránce.
Komentáře
Hrozně příjemný rozhovor. Slečna/paní Lucka působí hrozně sympaticky. Obdivuji jí, že jezdí takto pomáhat.
Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé
Přihlaste se nebo si vytvořte profil ve formuláři níže. Stačí napsat Váš komentář a zadat e-mailovou adresu pod kterou se chcete registrovat. Následně Vám pošleme na e-mail potvrzovací odkaz, kterým registraci dokončíte a vložený komentář se zveřejní.