Nomádská pro a proti cestovatelky Hanči: Jak si vše poštelovat ke své spokojenosti

Ahoj Hančo, nejdříve asi potřebujeme všichni trochu zasvětit do situace – kdy a proč přišel ten zlom a tebe napadlo, že změníš svůj dosavadní život a vrhneš se na „kariéru digitální nomádky“?

Zlomovým okamžikem se stalo mé vycestování na Maltu. Tehdy ještě za prací v mém studovaném oboru IT. Ale ani prací v cizině se můj vnitřní nepokoj, že nežiju tak nějak podle sebe, nevyřešil. Ze dne na den po 6 měsících jsem dala výpověď a stala se nezaměstnanou. Termín digitální nomádství jsem tehdy ani neznala. Ten si mě pak o dva měsíce později našel sám. Původně jsem chtěla cestováním porozumět sama sobě. Že se z toho stane má práce jsem ani v nejlepším nečekala. Teď se mimo jiné věnuji copywritingu a píšu blog Na nomádské stezce.

Určitě je teď spousta lidí v podobné situaci. Nejsou tak úplně spokojení se životem, chtějí změnu, ale bojí se zahodit svůj dosavadní život. Střídají se jim myšlenky typu „potřebuju vypadnout, cestovat, žít“ s „vždyť se nemám zas tak špatně, co když to udělám a...“. Co bys jim poradila?

Moc nad tím nepřemýšlet :-) Chápu, že toto asi nikdo slyšet nechtěl. Ale ona žádná univerzální rada neexistuje. Mně osobně pomáhá to prostě udělat, skočit do toho a dál se ukáže. Ukončit nějakou činnost můžu vždycky a v dnešní době s nízkou mírou nezaměstnanosti je nezaměstnaný jen ten, kdo chce. Takže proč nezkusit cestovat, a pak se třeba vrátit do práce? Nebo svou vášeň přetavit do byznysu a žít si svůj příběh…

Kudy vedly tvoje první nomádské cesty?

Začínala jsem v Evropě. Sama jsem vyrazila do severní Itálie a na Rhodos. Pak už to jen frčelo. První Afrika - Maroko. Následovalo stopování do Španělska, dobrovolničení v Portugalsku, prozkoumávání Azor, Kuby a Nového Zélandu. Ne všude jsem nomádila. Někdy to byla jen dovolená, ale povětšinou jsem kromě cestování psala pro své klienty, točila vlastní videa a zážitky sdílela na mém blogu Na nomádské stezce. Nebyl den jako druhý. Mám to pestré a divoké.

Po všech těch zkušenostech, dobrých i špatných, máš nějaké tipy na destinace, kam ze začátku vyrazit?

S dlouhodobým nomáděním mám zkušenost jen z Maroka, Tenerife a Itálie. Osobně mě oslovila právě ta Itálie - jedoucí wifi, chutné jídlo a dobrá kombinace památek s nádhernou přírodou. Ale každý jsme jiný a záleží, co hledáme - hory nebo moře? Turistický ruch s bary nebo raději klid?

V zahraničí jsi musela poznat spoustu zajímavých lidí, někdy až podivínů. Překvapil tě někdo, čím vším se dají vydělávat peníze při cestování?

Já se moc na cestách nedružím, a to ani když jedu sama. Maximálně s couchsurfery. Takže osobně neznám asi nikoho, kde bych si při pokecu řekla: “Wow, to je úžasné.” Z online světa znám řadu nomádů v našich “klasických pracích”. Za zmínku stojí Slávek Král, který přes dobrovolničení projel už 2x svět. Takže ona ta online práce nemusí být vždy potřeba…

Nomádství má jistě i svoje nevýhody. Co ze svého „minulého života“ nejvíc postrádáš?

Aktuálně už nic, protože jsem si to vše poštelovala ke své spokojenosti. Ale rok mi to trvalo. Cestuji totiž teď víc na klid a nejezdím už každý měsíc. Dřív mi hlavně chyběl čas s mou rodinou a partnerem. Žádný Skype mi je nenahradí.

Největší nevýhodou jsou právě ty křehké mezilidské vztahy, které ani doma ani na cestách nemůžeš moc navázat. Proto jsem zvolnila a necestuju z místa na místo. Pečlivěji si taky vybírám, s kým cestuji a snažím se hlavně s přítelem.

A co ti naopak dřív chybělo a teď jsi to získala?

Bude to znít jako klišé, ale ono to tak skutečně je. SVOBODA. Teď nemyslím jen časovou a prostorovou flexibilitu. Ale i svobodu v rozhodnutí, s kým chci spolupracovat, na čem chci dělat, jaké projekty dostanou mou prioritu, v čem se chci vzdělávat a jakými lidmi se chci obklopovat. Zdaleka nežiju už jen ve své sociální bublině v podobě pracovního kolektivu. Díky cestování poznávám jiné kultury, etnika a jinak smýšlející lidi. Například, ačkoliv jsem ateistka, ráda pokecám i s muslimy.

Je podle tebe takový životní styl slučitelný i s rodinným životem?

Jistě. Vím, že sama to nemůžu deklarovat. Bohužel ještě nemám děti. Ale mám řadu vzorů - rodiny, které cestují s dětmi. Mrkněte na rodinu Tatransky nebo třeba Krkavčí matku. Ta cestuje sama se třemi dětmi ve věku 2, 4 a 6 let. Tak proč bych to nezvládla já? :)

To je správný přístup! Kde kotvíš teď a kam se chystáš?

Aktuálně jste mě zastihli v České republice, kam jsem si přijela odpočinout před větším cestováním. Letenky mám koupený jen na Kypr, kam jedu s dalšími nomády. Mám samozřejmě v hlavě i další letošní cesty, ale nemá smysl je jmenovat. Dokud nekoupím letenky, plány se 1000x změní. Důkazem je rok 2017. Původně jsem měla letět pouze ba Bali. Nakonec jsem tam vůbec nebyla a navštívila 18 jiných zemí. Ráda se nechám osudem překvapit.

Ať se nebavíme o cestování jen ve spojitosti s prací, pověz nám, které země tě mile překvapily a rozhodně bys nám doporučila se tam podívat?

Pokud nemusíte válečky u moře a radši klid, neporušenou vulkanickou přírodu, pak jeďte na Azory. Ani vás finančně nezruinují. Mě přišly na cca 10 000 Kč za 8 dní včetně letenek, jak jsem sepsala ve svém průvodci po ostrově Sao Miguel.

Můžeme mít pár čistě praktických dotazů? Jak řešíš placení v zahraničí? Jaké máš účty, karty, a jak to děláš, abys měla vždy nějakou variantu B?

Já jsem hrozný lajdák. I když všem radím vícero karet a hotovost v záloze, nic z toho více méně nemám :D Mám svou jednu mastercard a jinak spoléhám, že nás povětšinou jede více. Takže někdo má ještě i VISA kartu. Hotovost vybírám až vždy v dané zemi. Když zjistím, že se všude dá platit kartou, už ji ani nevybírám. V nejhorším prostě nezaplatím a nechám tam nákup.

Tak to nejsi zrovna nejlepší vzor pro čtenáře ???? Co cestovní pojištění? Na co se při jeho výběru zaměřit, když člověk cestuje často?

Aktuálně mám celoroční s opakovanými návraty do 90 dnů od mé pojišťovny VZP. Určitě je dobré si pročíst podmínky a takto dlouhotrvající smluvní vztahy uzavírat na pobočce. Když jsem dřív jezdila na týden, sjednala jsem to online z domova. Ale teď jsem hledala pořádné řešení, které mě ochrání kdekoliv a raději jsem se šla vyptat na pobočku. Prostě na zdraví se nevyplácí šetřit.

Občas se tě v obchodě určitě zeptají, zda chceš platit kartou v jejich nebo svojí měně. Máš zjištěné, co je výhodnější?

Já mám u banky dva účty - euro i Kč. Takže v EU volím euro. A vlastně vždycky říkám v jejich měně. Přiznám se, že se opět nezatěžuji nějakými drobnými při konverzi. Radši pak zamakám a ty peníze si vydělám. Dříve jsem byla hodně šetřivá a vše plánovala, zkoumala. Ve výsledku jsem tím ztrácela mnohem dražší komoditu - můj čas. Dneska mě nějaký stovky nepálí. Ale ok, hlídám si třeba při výběru, abych zbytečně neplatila poplatky. Prostě si jen najít správný bankomat. Ale když žádný takový není po ruce, nebudu běhat po celém městě a hledat ho kvůli 5 eurům poplatku :)

Díky za rozhovor, Hani. Na závěr našim čtenářům prosím prozraď, kde tě sledovat, aniž by se museli zvednout doma od počítače, pokud zatím jen sbírají odvahu.

Možností je několik:

• na blogu www.nanomadskestezce.cz
• skrze fotečky na Instagramu
• sledovat rady a triky nejen na cesty na Facebooku
• skrze cestopisná i blogerská videa na Youtube