Našli jsme cestu, jak být užiteční. Pomáháme lidem cestovat bezpečně

Honzo a Míšo, co jste vlastně dělali ve vašich životech předtím, než jste začali aktivně cestovat?
Zdravíme čtenáře, já jsem pracoval jako voják z povolání u 4. brigády rychlého nasazení. Byl jsem zdravotník, ale zastával jsem i řadu dalších činností. Míša pracovala 10 let v chovatelských potřebách a několik let na pozici vedoucí. Jenže tato práce nepřinášela zvířatům to, co si zaslouží, a proto Míša odešla.

Co vás vedlo k vytvoření projektu Travel Helpers CZ a k čemu přesně má sloužit?
Po odchodu z rodinných důvodů z armády, kde mi velitel dal na výběr zda-li rodina, nebo armáda, jsem se zkoušel uchytit v civilním životě. To se mi ale nedařilo. Celý život jsem však toužil cestovat a prožívat dobrodružství, o kterém jsem snil. Nejprve jsem oslovoval různé neziskové organizace, které pomáhají divoké přírodě či zvířatům, ale nic nevyšlo.

Tehdy jsem se rozhodl, že vlastníma rukama vybuduji něco svého, co bude mít smysl pro ostatní lidi. Celý život jsem se snažil lidem pomáhat a najednou tu byla šance, jak být užitečný i mimo resort ministerstva obrany. Projekt CESTUJ BEZPEČNĚ má za cíl připravovat či informovat o možných nebezpečích ostatní cestovatele či turisty, a to nejen na cestách, ale i u nás doma. Během cest získáváme a předáváme také informace o ochraně přírody. Je toho ale mnohem více…

Myslíte si, že v dnešní době moderních technologií, kdy není problém vytáhnout mobil a zavolat pomoc, je nutné, aby se člověk nějak více učil různé techniky přežití?
Rozhodně ano! A nemyslím si to pouze já. Lidská bytost má neuvěřitelnou intuici a když se podíváte, v dnešní době se mnoho lidí připravuje na nouzové situace. Pocit falešného bezpečí, jenž nám vlády poskytují, končí v momentě změny systému. Ten může přijít kdykoliv. Lidé to podvědomně cítí, a proto se snaží materiálně či vědomostně připravit. Je to přirozená reakce člověka. Techniky přežití s tím široce souvisí, neboť je dnes turismus přístupný všem, nejvíce v historii.

Mám to tedy chápat tak, že učíte lidi spíše technikám přežití, které využijí v nebezpečných situacích, jako jsou například živelné pohromy, havárie na odlehlém místě nebo ztroskotání?
Neřekl bych „spíše“... V naší tvorbě narazíte na mnoho tématických okruhů. Od technik přežití a první pomoci přes bezpečnostní informace a to, jak zodpovědně cestovat, až po recenze na vybavení, které je mnohdy přehlíženo a přitom na něm závisí naše bezpečí také. Ale samozřejmě se u nás člověk i nasměje :-)

V případě, že se některá z těchto život ohrožujících situací stane, budou mi všechny ty dovednosti k něčemu, pokud se dostaví panika, strach z neznáma, pocit osamělosti a zmaru? Je v takovém případě možné se opravdu zachránit?
V divočině nelze zaručit nic. Nikdo vám nemůže slíbit, že pokud projdete kurzem přežití, nic se vám nestane. To nejde, matka příroda je velmi nevyzpytatelná. Ale pokud se dostanete do život ohrožující situace, tyto dovednosti, informace a vybavení vám přežití usnadní a zvýší šanci na to, abyste se vrátili domů živí a zdraví. Osobně, na úkor mnoha debat, rád tvrdím, že ten kdo miluje život a pocit žít, měl by umět i přežít. Co je život, bez touhy přežít.

Jaký je plán vaší cesty v následujících měsících?
V tuto chvíli jsme druhý měsíc v Thajsku, kde jsme pátrali po divokých slonech indických, ale na cestách jsme již více než dva roky. Za pár dní odlétáme do Austrálie, kde budeme natáčet druhý díl našeho seriálu, a následně pokračujeme na Nový Zéland. Návrat je plánován až koncem roku 2021, takže zemí bude daleko více, ale cestujeme pomalu, nikam nespěcháme.

Vybírali jste si země s nějaký hlubším úmyslem? Že jste třeba záměrně volili destinace náročnější na přežití, nebo prostě dle toho, kam vás to táhne?
Původně jsme měli plán na celou cestu, ale záhy jsme zjistili, že se dopředu plánovat nedá, a tak dnes cestujeme, kam nás srdce táhne. Jsou ale jisté věci, které chceme na cestách zažít a cíle, kterých chceme dosáhnout. Žádný z nich však není turistický cíl. O svých cestách se na sociálních sítích nikdy nezmiňujeme do detailu, neboť máme k dnešnímu cestovatelskému šílenství skeptický postoj. I přes to, že cestujeme, snažíme se šířit osvětu o zodpovědném cestování.

Ukazujete ve videích, kromě krizových situací, i na co se přímo v daných zemích připravit? Nebo v jakém duchu se natáčení nese?
Už jsem to trochu nakousl výše, ale máme více témat, která nás baví. Většina tvorby je především o bezpečnosti, dále o technikách přežití, první pomoci, vybavení, ochraně přírody a také vojenství. Některá videa jsou obecná a jiná určená přímo pro danou zemi. Na YouTube máme i sérii videí „BEZPEČNOSTNÍ A INFORMAČNÍ PŘEHLED“, kde vždy hovoříme o všech informacích, které se týkají například víz, zajímavostí či nebezpečí v dané zemi. 

Jinak... nese se to špatně, technika je velmi těžká, nemáme štáb, a proto občas vypadáme jako vánoční stromeček. Vím, že to je vytrženo z kontextu, ale úplně mi to tam sedlo, tak pardon. (smích)

Setkali jste se někdy na cestách s nějakou nebezpečnou situací, kdy jste se ocitli opravdu v úzkých a sami jste nevěděli, co si počít?
Ano, dalo by se říci, že i velmi často. Máme na to nastavenou karmu, jak rád tvrdím. Co se jiným nikdy nestalo, nám ano. Dodnes nevím, zda-li to je, nebo není dobře. Ale vždy vyvázneme v pořádku a obohaceni o mnoho zkušeností. Pokud nebudeme počítat neustálé střetávání se s hady, divokými zvířaty a s nástrahami divočiny, které jsou při tomto zaměření běžné, tak jsem například během natáčení v Thajsku prodělal uprostřed džungle horečku dengue. To jsem zažil opravdu nejhorších 8 dní mého života. Několikrát jsme se také otrávili místním jídlem. V Thajsku nás dvakrát málem zabil skútr, když nám prasklo brzdové lanko.

V Austrálii s námi padalo dopravní letadlo, při plavbě na ostrov v Kambodži jsme v bouři málem ztroskotali, v Thajsku nás chtěli dva mladíci přepadnout, napadla mě divoká opice a na Filipínách několikrát velmi nebezpeční divocí psi (pozor na ně)! No a například při práci v Holandsku jsme byli v centru novodobého otrokářství, kde zasahovalo několikrát policejní komando. V rakouských horách jsem se ztratil a Míša byla v Kambodži napadena „iráckou bakterií“, se kterou se po návratu do České republiky léčila několik měsíců. Před pár týdny, 2 vteřiny po průchodu Míši, za ní spadl obrovský kokos z vysoké palmy přesně v místě, kde šla. V tu dobu se Míša podruhé narodila. Další situace jsem zažil v minulosti při mém osobním cestování.

Míšo, ty bys ráda informovala veřejnost o špatnostech, které se dějí na zvířatech v celém světě. Jak to plánuješ uskutečnit? Dá se k takovým případům běžně dostat?
Ano, je to tak. Ráda bych udělala na Facebooku skupinu, kde bych veškeré věci aktivně sdílela a předávala dál. Jenže, když vidím u Honzy, jak je jeho snaha degradována, jak se mnozí lidé chovají a jsou zlí, pak Honzu absolutně nechápu, jak může být neustále nad věcí a stále se k nim chovat slušně. Já jsem jiné povahy, mám čisté srdce i úmysly, ale nejspíše nejsem ještě natolik vyspělá, abych takové jednání zkousla. Mnoho lidí žije za růžovými brýlemi a tomu, co se ve světě děje, nevěří, nebo věřit nechtějí a odmítají to. Jenže my to vidíme běžně a lidé si zaslouží být informováni. Jen najít odvahu. Je to můj vnitřní boj.

Samozřejmě… pokud člověk chce, uvidí to všude kolem sebe. I u nás doma. Chce to mít otevřené oči ale i srdce. Každý by měl začít sám od sebe. I já musela.

Tuto část bych rozdělila na dvě oblasti… ta první je touha vlastnit. Proto jsem také odešla ze zverimexu. Lidé touží mít mazlíčka, králíčka, koťátko, ale už je jim jedno, že jsou tato zvířata množena a přešlechťována pouze za účelem zisku. Každý, kdo chce milovat nějaké zvíře, měl by mu dopřát volnost. Druhá strana s tím souvisí – nemám ráda, když lidé vlastní zvířata za účelem zisku. ZOO, cirkusy nebo v cizině neustále řešená jízda na slonovi a podobně. Zrovna dnes jsme na toto téma natáčeli v pořadí již druhé video. Mělo by se o tom více mluvit.

Máte nějaká základní doporučení, která se mohou hodit všem cestovatelům, aby se vrátili z cest v pořádku domů?
Určitě se před odjezdem informujte o oblasti, kam míříte, ať máte přehled o základních zákonech, etice nebo o potencionálních nebezpečích. Registrujte se v systému DROZD, mějte u sebe vždy nabitý mobil, informujte vaši rodinu, přátele, nebo kohokoliv o tom, kam se vydáváte a kdy se přibližně vrátíte. Nejezděte do nebezpečných oblastí a zbytečně neriskujte.

Používejte na cestách kvalitní vybavení. Nikdy nikomu nevěřte a když nevíte, dělejte, jako že víte, a chovejte se jako místní. No a na závěr bych skromně doporučil, mít vždy při sobě nějaký malý cestovatelský nožík, zapalovač a lékárničku. A co je nejdůležitější! Nepodceňujte komáry, divoké psy a padající kokosy… jsou to největší zabijáci na cestách!

Děkujeme Honzovi a Míše za milý rozhovor. Zajímavosti z cest a rady na téma bezpečnost na cestách můžete sledovat ve facebookové skupině Honzy a Míši CESTUJ BEZPEČNĚ, aneb bezpečnost na cestách v rukou nás všech, kde je báječná komunita lidí. No a samozřejmě můžete sledovat jejich videa na kanále TRAVEL HELPERS CZ.