Jak cestovat, nepodléhat konzumu a přitom vydělávat? Boj jedné (ne)obyčejné cestovatelky

Nevěřili byste, kolik lidí cestuje sólo

Ahoj Lído, máme tu na začátek několik nepopiratelných faktů: tvoje srdce bije pro cestování už zhruba 10 let, jsi mladá žena a cestuješ úplně sama. Co na to ze začátku říkali tví rodiče a okolí?

Cestuji opravdu už skoro 10 let, ale začátky byly postupné. Ještě když jsem studovala vysokou školu, jsem vyrazila na Erasmus pobyt do Dánska a následně na dvoje letní prázdniny po sobě do USA. Tam jsem přičichla k vůni dálek a divokého západu a začala jsem toužit vidět více z tohoto krásného světa. Také moje sólo cestování byl postupný proces. Na první samostatnou dobrodružnou cestu jsem vyrazila na Kostariku, a to teprve před 3 lety. Postoj mých rodičů k mému cestování se bohužel za tu dobu příliš nezměnil. Stále mi dávají najevo, že chtějí, abych už s cestováním skončila. Kamarádi si už zvykli, že žiji jinak, a vždy je to šťastné shledání, když se na chvíli vrátím z cest.

USA, 2010

Co ty sama, nebojíš se někdy?

Nejezdím do míst, která jsou známá tím, že jsou nebezpečná, ani do zemí v konfliktních situacích. Nepřipouštím si, že by se mi mohlo něco špatného stát. A v některých zemích, které se považují za nebezpečné, se můžete paradoxně cítit nejbezpečněji. Například i v odlehlých částech Kolumbie se našli milí lidé, kteří mě upozornili, že bych už dál chodit neměla, že tam bývají častá přepadení turistů. Je tedy dobré poslouchat nejen svoji intuici, ale i místní, kteří znají situaci svého regionu.

Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody “sólo” cestování?

Nevýhody jsou zřejmé a je na ně často poukazováno – pokud se vám stane nějaká nepříjemná situace, musíte ji řešit sami a jste odkázáni na pomoc cizích lidí. Někdy vám může být smutno a není na blízku nikdo z vašich nejbližších, komu byste se svěřili. Musíte se spoléhat sami na sebe. Nemáte ani jednu stálou osobu, se kterou byste sdíleli šťastné chvíle. Nicméně já v sólo cestování nevidím problém a naopak mi vyhovuje, že se nemusím nikomu přizpůsobovat, můžu si dělat, na co mám zrovna chuť, jít, kam se mi zachce. Měním plán trasy podle situace a potkávám se s novými lidmi. Nevěřili byste, kolik jich cestuje sólo. Nikdy pak vlastně nejste sami. S francouzským párem jdete na horskou túru, se Španělem vyrazíte autobusem ke známým vodopádům a s milou Rakušankou zakončíte den příjemnou večeří. Při sólo cestování jste více otevřeni světu kolem a padají zdi intolerance a předsudků.

Jak to všechno začalo? To ses podívala z okna a řekla si: “Tak, a teď začnu cestovat”?

Vlastně jsem s rodiči a sourozenci cestovala vždycky, ale pouze v rámci Československa. Naše letní prázdninové pobyty pro mě byly vždy vzrušujícím vrcholem roku. Také jsem ráda fotografovala a rodiče mě v tom podporovali. Nejdříve jsem měla jen takový malý „papírový foťáček“ a později i první kinofilmový fotoaparát s 3x zoomem! To bylo v tu dobu už něco! S příchodem digitálních zrcadlovek se mi otevřel nový svět a já byla připravená ho začít objevovat i za hranicemi Čech. Chtěla jsem vidět na vlastní oči ty místa z přírodopisných dokumentů, jako je Yellowstone nebo Denali na Aljašce.

Cestování není o “odškrtávání seznamu” ani trhání rekordů

Na svém seznamu navštívených zemí máš už například Kanadu, USA, Mexiko, Nový Zéland, Kostariku, Kolumbii, Peru, Španělsko a několik dalších. Která místa tě uchvátila nejvíc a připsala bys je na seznam “must see” všech cestovatelů?

Zamilovala jsem si Jižní Ameriku s její živou nezkrotnou kulturou plnou hudby a tance a zároveň krásnou přírodou podél pohoří And. Prozatím jsem tam stihla navštívit jen Kolumbii, Ekvádor a Peru a těším se na návštěvu dalších států. Latinsko-americká kultura je dost odlišná od evropské. Zabralo mi asi 2 měsíce, než jsem si zvykla na místní způsob života a jiné mravy.

Kolumbie, 2016

Stalo se ti někdy, žes od své cesty očekávala víc a pak přišlo zklamání?

Stalo. Stává se to vždy, když máte velká očekávání, a to nejen v cestování. Každý určitě zná, že si v hlavě přestavuje, jak bude něco skvělé a těší se, a realita je potom oproti těmto představám jaksi plytká a neuspokojující. Například jsem se nemohla dočkat, až uvidím na vlastní oči Bryce kaňon v americkém Utahu. Na fotkách profesionálních fotografů vypadal úplně pohádkově! Ve skutečnosti byl také hezký, ale přesto jsem byla trochu zklamaná. Stejně tak jako národní park Denali na Aljašce, kam se nyní dostanete pouze turistickými autobusy a pokud se chcete vydat pěšky na túru, neexistují zde žádné stezky jako třeba v Yellowstonu, takže se vlastně prodíráte pichlavým houštím a po pár kilometrech jste už unavení, aniž byste něco zajímavého viděli. 

Svými očekáváními a představami se připravujeme o krásné okamžiky života. I proto jsem přestala plánovat svoje cesty a směřuji tam, kam mě to zrovna táhne. A nejkrásnější vzpomínky mám vždy z těch míst, která původně ani nebyla v itineráři mé cesty.

Nejprocestovanější máš zatím Ameriku a Evropu, třeba Asie už trochu zaostává a do Afriky jsi ještě ani nevkročila. Má to nějaký konkrétní důvod, nebo zatím jen nebyl čas?

Zatím nebyl čas. Ač se to nezdá, i 10 let je krátká doba. Samozřejmě si můžete dát za cíl navštívit během jednoho roku všechny kontinenty světa, projet 150 zemí a vykoupat se ve všech 5 oceánech světa. Tohle však není můj styl, nechci trhat žádné rekordy. Cestuji podle toho, kam mě to zrovna táhne, ať už z důvodu úniku před zimou nebo proto, že jsem zrovna o té zemi slyšela něco, co mě zaujalo. Do Afriky bych moc ráda za fotografováním divokých zvířat na safari a do Asie za meditativním pobytem v Himalájích. Láká mě však i Austrálie a již zmíněný zbytek Jižní Ameriky.

Od začátku řeším, jak na cestování získat finance

Jak vypadá tvůj běžný den, když jsi v zahraničí. S drinkem u bazénu tě asi neuvidíme... nebo taky?

To asi těžko ☺ Maximálně s jemně vonícím čajem, v houpací síti a deníkem v ruce. Na svých cestách jsem spíše aktivní. Miluju ranní běh a jógu na pláži. Po snídani, ať už koupené v pouličním stánku nebo rychle vytvořené na hostelu, vyrážím objevovat krásy okolí. S foťákem v batůžku a náhradní baterií po ruce. Nejšťastnější jsem po dni stráveném venku v přírodě, nejlépe v horách s příjemnými teplotami kolem 20 °C. Ráda například vzpomínám na moje výpady stopem do tenerifských hor. Kromě 5denního treku až na nejvyšší sopku celého Španělska, jsem si užila i túru známým Masca kaňonem, okořeněnou nečekanou změnou trasy, i přechod krásných kaňonů Anaga parku.

Lído, cestuješ sice low-cost, ale všichni víme, že nic není zadarmo. Ty nejsi ani rentiérka, ani “dcera z povolání”. Jak si na/při cestování vyděláváš? Pro Cestolino píšeš texty (ale to tě určitě neživí :-)), máš svůj blog, fotíš…

Otázku, jak získat finance na cestování, řeším už od začátku. Pocházím z rodiny z chudší sociální vrstvy, kdy pro mě tehdejší sociální příspěvek na dítě 600 Kč/měs. přestavoval významnou pomoc k různým brigádám. Možná také proto jsem si oblíbila USA, kam jsem ještě jako studentka vyrazila a vydělala si peníze, o kterých se mi v Čechách na brigádách mohlo jen zdát. Pracovala jsem však tvrdě i 14 hodin denně. Na dobu několika měsíců jsem to však skousla a potom jsem si mohla užívat cestování a ještě mi zbylo. Později jsem využila programu working holiday na Zélandu, rok potom jsem vyjela do Kanady. Na světě je spousta zemí, kde vyděláváte „tvrdou měnu“. Můžete se pak vrátit do Čech nebo jet cestovat do zemí Asie či Jižní Ameriky a stále si připadáte jako boháči. Zdánlivě nekonečná pokladnice dolarů ale vždy jednou vyschne.

To jsem si uvědomila zejména po mém 5měsíčním cestování po Jižní Americe, kdy jsem neměla žádné další plány, co se svým životem. Po návratu do Čech se můj život začínal stávat trochu nudným a nezáživným a po několika měsících jsem takřka bez peněz vyrazila na Kanárský ostrov Tenerife jako dobrovolník pro práci v hostelu. Dostanete tak najíst a máte kde spát, což jsou vždy nejdražší položky při cestování. Strávila jsem tam celou zimu s náklady 3.350 Kč za měsíc včetně letenky. Zároveň jsem začala pátrat po dalších možnostech vydělávání peněz. Slyšela jsem už předtím o lidech, kteří si říkají digitální nomádi. Spoustu jsem jich potkala i při svém cestování a jen jsem jim záviděla jejich možnosti. Většina z nich byla marketingovými pracovníky, programátory, web designéry či obchodními zástupci velkých firem. Já ale nemám s těmito pozicemi žádné zkušenosti. Později se i v českém webovém prostředí začaly objevovat zprávy o tom, že cestovat a pracovat na dálku může každý. Pro inspiraci doporučuji stránky digitalninomadstvi.cz, podnikanizplaze.cz nebo nanomadskestezce.cz.

Tenerife, 2017

Sama jsem si zakoupila některé e-booky s cennými informacemi a začala uvádět do praxe poznatky z nich vyčtené. Zaregistrovala jsem se na několik copywriterských stránek, kde jsem navázala spolupráci i s Cestolinem. Obnovila jsem po dvouleté nečinnosti svoje online fotobanky a nyní po roce aktivity na nich jsem vyčíslila výdělek na necelých 500 dolarů za rok. Není to jednoduché a rozjezdy jsou pomalé. Vybudovat si vlastní bussiness bez speciálních znalostí nebo skvělého nápadu je zdlouhavý proces. Já jsem o něčem takovém začala uvažovat teprve před 1,5 rokem, ale bohužel nejsem dostatečně trpělivá, a tak jsem se nyní uvázala do pracovního poměru v Kanadě s jistým příjmem a pevnou pracovní dobou a s tím, že se budu snažit ve volném časem najít svoje „téma podnikání“.

Máš nějaké další tipy – méně obvyklé –, jak si při cestování vydělávat?

Například při mém nedávném cestování v Mexiku jsem potkala jednu Italku, která cestuje po světě a nabízí hotelům službu hlídání dětí. Vydělá si tak na cestování a zároveň má i dostatek času na poznávání míst, kde se právě nachází. V Ekvádoru jsem potkala Japonce, který už několik let cestuje po světě a vydělává si na ulici hraním na housle. V Peru jsem narazila na Argentince, který nabízí svoje průvodcovské služby v horách. Možností je spousta.

A co takhle jak stlačit denní rozpočet na cestách? Určitě máš po těch letech nějak nastavené, v čem se klidně uskromníš a na čem se naopak šetřit nevyplatí.

Protože jsme v rodině nikdy neměli peněz nazbyt, jsem zvyklá odjakživa tlačit svůj rozpočet dolů. Je pro mě přirozené, že si radši uvařím sama, než abych chodila každý den do restaurací. Takový luxus si dopřávám jen v zemích, kde je to opravdu levné, jako třeba v Asii, Peru či Mexiku. Zjistila jsem, že se někdy nevyplatí šetřit na ubytování, zvláště pokud jste na cestě nemocní, nebo pokud chcete na jednom místě zůstat déle. Všimla jsem si totiž, že nejhezčí vzpomínky mám na místa, kde jsem byla spokojená se svým hostelem. Ten představuje vaši základnu, a pokud v něm panuje příjemná atmosféra, i lidé v něm se více uvolní a navazování nových kamarádství je snazší. Někdy bývají drahou položkou cestování přesuny. Z letiště se zásadně přepravuji veřejnou autobusovou dopravou a taxíky využívám jen v zemích, kde jsou opravdu levné. Přesun autobusy, minivany nebo tuk-tuky trvá často déle, ale je mnohem levnější a skoro vždy několikanásobně dobrodružnější. Máte pak na co vzpomínat.

Na jednom místě se cítím jako pták v kleci

Máš už jasno, kam se vydáš příště?

Úplně jasno zatím nemám, protože nevím, kdy to „příště“ nastane. Vzhledem k tomu, že v Kanadě jsou ročně oficiálně pouze 2 týdny dovolené a já jsem omezená svými pracovními vízy, tak nevím, kdy si budu moci vzít delší dovolenou. Nicméně léto se blíží a kanadské hory jsou nádherné, tak se budu snažit prozkoumat co nejvíce horských zákoutí provincie Alberta a Britská Kolumbie. S místními kamarády už máme naplánované i několikadení přechody. Až pak bude více času, tak budu směřovat do kouzelné Patagonie a po té chci Nepálem odstartovat trochu větší cestování po jižní Asii.

Kanada, 2018

Na blogu máš uvedený citát: „Změň sny v činy, činy ve výsledky a dříve či později budeš žít svůj sen.“ Žiješ teď svůj sen?

Kdybyste se mě zeptali tak před 3 měsíci, tak určitě odpovím, že ano. Nyní s prací na jednom místě, která mě tolik nenaplňuje, ač je v Kanadě, si už nejsem úplně tak jistá. Člověk si během cestování zvykne na jiné životní tempo, má více času na sebe a na to, co ho baví. To mi teď trochu chybí a znovu si uvědomuji, že život podle konzumní společnosti není pro mě. Cítím se jako pták v kleci. Ale snažím se tuto dobu chápat pouze jako přechodnou, jako odrazový můstek do další životní etapy, jejíž neodolatelnou vůni neznáma už cítím ve vzduchu. Kdo chce, může mě sledovat na blogu nebo na sociálních sítích:

Blog: www.natura-linda.com
Facebook: NaturaLindaPhoto
Instagram: @NaturaLindaPhoto

Díky, Lído, a přejeme ti hodně štěstí na dalších cestách :-)