9 000 km na koloběžce napříč Asií

Ahoj Marku. Tvoje první trasa vedla napříč jižní Amerikou, nyní jsi na cestě z Nového Dílí do Singapuru. Proč zrovna tyto oblasti? Cestuješ teď sám. Jak se na svých cestách vyrovnáváš se samotou?
Ahoj všem. Původní plán byl jet od Kaspického moře v Iránu do Kuala Lumpur, ale vzhledem k nepředvídatelným situacím v Pákistánu jsem se rozhodl pro Indii. Nikdy v životě jsem nebyl v těchto místech, a tak proč to neprojet na koloběžce. Přišlo mi to velmi zajímavé, jen při představě, že vidím buddhistického mnicha jezdit na mé koloběžce :)
Nikdy nejsem sám. Každý den potkávám nové a nové tváře, se kterými si vyměňuji své zážitky. Takže samotou netrpím :) U nás v Čechách se do našich myslí nějak vloudil ten nesprávný pojem samoty. Neznamená, že když se vydám na cestu sám, že jsem opravdu sám :)

Jednalo se o zcela spontánní nápad nebo jsi tuto cestu plánoval dlouho? Proč zrovna koloběžka a kde se zrovna teď nacházíš?
Takové věci se musí plánovat s předstihem. Chtěl jsem prostě poznat svět tak, jak nikdo nikdy přede mnou. A koloběžka je super prostředek na zahajování konverzací. Koloběžka sbližuje lidi a otevírá dveře a srdce. Jsem nyní 330 km od Singapuru.

Jak vypadá tvůj běžný den? Stále jenom jedeš nebo si děláš čas i na poznávání tamních krás?
Brzo ráno se probudím, sbalím věci a jedu třeba 100km. Najdu někde něco k přespání, a rozhodnu se zda toto místo nějak stojí za bližší prozkoumání nebo pojedu dál. Je to intuitivní, náladové, pocitové. Někdy klidně jedu od rána až do noci, v tom je výhoda té samoty/nesamoty, že nejsi nikým a ničím vázaný a nemusíš brát na nic ohled.

Co vlastně s sebou všechno vezeš? Jaká je taková povinná výbava na tak dlouhou cestu? Vezeš si mnoho věcí z České republiky? Předpokládám, že každé kilo musí být znát.
Jen pár triček, dvoje kraťasy a jedny kalhoty. Stan, karimatka, spacák. Nemám žádnou povinnou výbavu, vzal jsem si jen to, o čem si myslím, že by se mohlo hodit. Když to přestane sloužit, tak se buď koupí někde nové nebo to prostě nemám a obejdu se bez toho. Vezu si jen to nejnutnější. Ještě fototechniku. Protože ta je pro mě důležitá, bez ní bych se jakožto fotograf neobešel :)

Proč se vlastně tvoje koloběžka jmenuje Dobroběžka?
Jde o projekt, který jsem dal dohromady s neziskovou organizací ADRA. Má pomáhat získat vzdělání pro bangladéšské děti. Proto DOBROběžka, že ta KOLOběžka, na které jedu svou cestu má i hlubší myšlenku, ne jen projet země a poznat kultury, ale třeba dokáže i pomoct, tam kde je to opravdu potřeba. Když už tou zemí projíždím, proč prostě nepomoct? 

Vaříš si na svých cestách nebo jak se vlastně stravuješ? Vzpomeneš si na nejlepší jídlo, které si kde ochutnal?
Na svých cestách si nevařím. Mnohem levněji se dá najíst přímo na ulici. Nejlepší jídlo bylo určitě Dhal Baat v Nepálu a Bangladéši.

Pozn. redakce: Dhal Baat je jídlo skládající se z rýže a pikantní čočkové omáčky.

Jak to vůbec funguje, být tak dlouho na cestách, a zároveň nebýt v zaměstnání? Mnoho lidí asi napadne, kde na to bereš peníze? Na kolik peněz vlastně vyjde takovéto dlouhodobé cestování?
Když neplatíš drahá ubytování a uskromníš se, tak na málo peněz. Bavíme se o 70 až 80 tisících na 8 měsíců. Proto také spím, kde se dá, někde u někoho v rodině, u hasičů nebo na střeše nějakého krámu. Asie je levná… oproti Jižní Americe.

Mám také své sponzory, a ti mě podporují v mém konání, což je prostě super. Bez nich by to bylo samozřejmě mnohem složitější. Díky nim, se můžou o mé cestě dozvědět i další lidé, kteří třeba teprve hledají odvahu. Mám také přednášky, prodávají se fotografie nebo kalendáře, takže další přínos pro mě. Jsem za to rád, když mé fotografie mohou udělat někomu radost.

Co všechno se ti po cestě přihodilo? Jaké jsi cestou potkal lidi?
Přihodilo se mnoho věcí, které se sem bohužel nevejdou :) Potkávám jen a jen hodné lidi. Svět venku je jiný, hodný, laskavý.

Co tvoje rodina, nemají o tebe strach? Nebyla proti, když jsi odjížděl na tak dlouho, a co si budeme povídat JEN s koloběžkou. Podporují tě v tvém cestování?
Z mé rodiny mám pouze mámu, která je teď v Jižní Americe. Přátelé a máma mě podporují v mém konání. Pochopili, že strach není na místě a vyvolává pouze další strach. Měli bychom se odnaučit se bát. To jak myslíš, to jakým způsobem uvažuješ, tak tím si utváříš svou realitu. To si přitahuješ do svého života. Je na čase, abychom už konečně všichni pochopili, jak fungujeme. Že nejsme jen bytosti z masa a kostí, jen pro ten účel vykonávat robotické práce, a nebo sedět v kanceláří. Máš žít, poznávat. Mnoho lidí má strach vůbec ze života, protože někde něco slyšeli, viděli v televizi. Zbavme se předsudků a domněnek. O to tu jde. Strach ti nepovoluje se hnout z místa. Tahle emoce vládne v mnoha lidech, proto ten západní svět vypadá tak, jak vypadá.

Co bys mohl poradit všem budoucím cestovatelům, kteří na svou cestu stále sbírají odvahu?
Ať zahodí veškeré své obavy a strachy z neznáma, a dělají to co je dělá opravdu šťastnými. Jsme tu od toho, abychom žili, poznávali, sdíleli, radovali se, a né seděli v koutě. Abychom si opravdu mohli sáhnout do svého svědomí a říct si… jsem šťastný? A udělat pro to maximum. Zahodit ty nesmysly ven a jít si za svým.

Než se rozloučíme. Jaké destinace máš v plánu do budoucna?
Až se vrátím, proběhnou opět přednášky, křest mé knihy a příprava na Afriku 2020. Řekl jsem, že chci projet na koloběžce všechny kontinenty, protože chci poznat v jakém světě to opravdu žiji… a to mě činí šťastným.

Děkujeme Markovi za velmi milý rozhovor a přejeme mnoho úspěšných kilometrů.

Pokud vás zajímá, kam Marek příště s koloběžkou vyrazí nebo ho na jeho cestách chcete podpořit, sledujte jeho facebookové stránky Kam až dojedeme? Marek s dobroběžkou po světě