Fotografie uživatele Sally

Původně už jsme letos nechtěli nikam jet, ale fotky od kamarádky JH mě přesvědčili, že jsem zakoupil pobyt jako dárek k výročí svatby. U hotelového personálu byla i vznesena prosba na jednu flašu maďarského Torleye na pokoj. Protože nástup byl až odpoledne, nikam jsme se nehonili, cesta do Bogácse je skoro celá, mimo asi 20 km, po dálnici a z Brna rovných 503 km. Přijeli jsme, ubytovali jsme se, došlo i k překvapení ;) a navečer jsme si zašli do celkem příjemné hospůdky na večeři. Už první dojmy z ubytování, personálu i městečka byli nádherné.

Dnes máme volno, a tak vyrážíme nejprve za Radkem na Radhošť, protože to jsme vloni už nestihli. Tak za 2 hodiny parkovného zaplatíme 150,- Kč a jdeme se projít. Odsud pak vyrážíme do Horní Bečvy, kde si projdeme naučnou stezku okolí lomu a obejdeme přehradu. Příjemná procházka i příjemné místo. A pak i výborná večeře. Pečená žebra nemají konkurenci :)

Protože na jaře jsme nemohli, vybíráme si náš původní jarní pobyt až na podzim. Využíváme i služeb pivních lázní. První den se ubytujeme na Ranči Bučiska a hned navečer máme objednán Lesní wellness s občerstvením. Parádně jsme si to užili.

Dnes se vypravujeme jen "za roh" do Šibeniku. Podaří se nám vcelku rozumně zaparkovat a vypravujeme se do města. Pomalu v klidu. Přijdeme k tržišti, kde je obsazena tak maximálně 1/3 stánků s předraženou (pro nás) zeleninou, podstatně dražší než u nás. Nakonec přece jenom najdeme stánek, kde je cena ještě rozumná, tak něco pokoupíme a pokračujeme dál. jdeme směrem k parku a do centra s tím, že si někde dáme kafe a budeme pokračovat v procházce městem. Sedneme si do jedné kavárny s velice protivnou obsluhou a dáváme si kafe. Potom pokračujeme a hledáme Pizzerii Kike. Mapy.cz si snad z nás dělají srandu, chodíme stále okolo dokola a nikde nic. Nakonec na jiném portálu zjistíme, že ta pizzerie neexistuje a jmenuje se jinak s jiným majitelem. Takže jdeme hledat na oběd něco jiného. To se nelíbí Pedrovi, to zase Květě, až najdeme sympatickou rybí tavernu. Usedneme a po nahlédnutí do jídelních lístků nás přejde chuť, protože už obyčejná jídla začínají na 150 HRK, polévka okolo stovky. Tak jdeme dál. Z druhé půlky "naší" kavárny, kde je restaurace nás vrchní vyhodí, že nemá místo (ale má), a my se přesuneme kousek dál, do taverny Medula, kousek od katedrály. Na obsloužení čekáme půl hodiny, a i potom se rychlost nijak nezmění. Vedle u stolu chcou Němci platit, a to je obrovský problém platba kartou. Pochopíme za chvílu. Dojíme, hlásím že platím, a to cash. Asi za 10 minut nám donese účet, kde si všimnu, že něco nesedí. Místo Jamnice za 12 HRK nám účtuje víno za 30 HRK. Vrchní dojde s terminálem, ale já se ohrazuji proti ceně (vše z konzumovaného je stále na stole), vrchní se rozčílí, přeškrtne cenu 315 HRK a napíše 305 HRK (což opět nesedí) a furt mává terminálem. Už jsme se nechtěli dohadovat, dostal přesně co chtěl, ani kunu navíc. Stejně nás okradl. A podle toho jak se choval tak okradl určitě i ty Němce. Všechno rychle rychle (placení) aby si nikdo nestačil nic zkontrolovat. Odjížděli jsme ze Šibeniku velice zklamaní.

Po 13 letech se též vracíme do Omiše. Parkujeme na stejném parkovišti jako jsme parkovávali kdysi a pak do města pěšky. Nemáme nic moc v plánu, projít si Omiš, podívat se po stáncích a něco nakoupit, dát si zmrzlinu a na obědovečeři vyrazit do Konoby Kremenko u Flinstounů. No. V Omiši asi jen tři stánky tam, kde jich bývaly mraky. Žádná orahovica, višňovica, ragačuša apod. Zkrátka vymeteno. Zmrzlina taky zamachlovaná, takže jsme obešli Omiš k pláži a centrem se pomalu vraceli k Cetině. Dali jsme si u kavárny s mrzutou obsluhou frapé a kafe a šli jsme pryč. Nakonec jsme nic nekoupili, protože nebylo co. Na Fortizzu ani Peovicu jsme nelezli protože už jsme tam byli, a tak razíme rovnou do hor, do Konoby Kremenko. Držím se směrovek, i když navigace nás vede někdy i jinudy, ale vzhledem k tomu, že do konoby jezdí i jejich minibusek, budu věřit více značení, i když ....... V některých místech musím sklápět zrcátka, abych mohl bezpečně projet. Na to, že by se místa v konobě měla rezervovat, abychom si sedli, tak tam bylo prázdno, tedy skoro. To, na co jsme se těšili, ani neměli, takže jen pastu, calamáry a žabí stehýnka. Ani chobotnicu, ani žabe na žare s pršutom, ani slávky. A tolik jsme se těšili. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na Radmanových mlinicích a pak zase tu spoustu kilometrů zpátky. Byli jsme dosti zklamaní, člověk se asi nemá vracet na místa, kde mu bylo dobře :-(