Fotografie uživatele Sally

Ráno vyrazíme jen vedle, na pláž do Nikiany. Je sice hned vedle silnice, ale je zde na příjemném místě a ráno tu skoro nikdo není. Já si na sebe vezmu poprvé narozeninovou košili a holky, hlavně Lilly řádí v moři, Na oběd se stavíme v Restaurant Keramidaki směrem na Nidri, ale jsme trošku zklamaní. Taková trošku vlažnější obsluha a jídlo jsme měli i lepší. Ale nakonec to až tak hrozné nebylo. Vytahneme Pedra na vodopády Nidri, líbí se mu tady. Ale těch posledních 50 metrů už na to kašle :-). Když se vrátíme k autu, tak nakonec že si dá ještě kafíčko, a tak sjedeme do Nidri. Jedu zaparkovat na "naše" bezplatné parkoviště, ale za ty dva roky co jsme tu nebyli, ho upravili a zpoplatnili. Ale co, jsme na dovolené, a tak to neřešíme. Po kafíčku zase zpátky na Studio Piratis

V sobotu ráno vyrážíme do hlavního města Lefkády, abychom se podívali na trh a i něco nakoupili. Byl to spíš tržíček než trh, ale i tak jsme si vybrali. Potom jsem přejel na parkoviště u Archeologického muzea a šli jsme ještě na hlavní třídu. Za jedno dát si kafíčko a frapé, no ale hlavně nakoupit tekuté zásoby. Nejdříve jsme ale narazili na náš "likérový obchůdek" kde Pedrovi (a nejenom jemu :)) zasvítily oči, no a pak jsme zasedli do kavárny na kafčo. Pedro nezbytný doutníček ke kafíčku a já samotné frapé. Pak už jsme jenom zašli do vinotéky. Květa nejprve ochutnala vínečko, co jsme pili předloni a pak už jsme jen objednali 5 litrů. Prodavač nám ukázal na pětilitrovou krabicu, že je tam to samé, zaplatili jsme 10,- € a už se chystal Pedro. To ale prodavač zalapal po dechu, protože asi není obvyklé, když tři lidi kupují 2x 5 litrů vína :-) Pak už jsme se jen vraceli k autu, podívali se ještě do místní katedrály (předloni bylo zavřeno) a přesunujeme se do naší oblíbené hospůdky na oběd do Tsoukalades do Taverny Psaropoula. Oběd samozřejmě nezklamal a teď už se jenom vykoupat. Kousek odsud je Pefkoulia beach, tak jsme zajeli se, a dokonce se mi podařilo zaparkovat až dole. Rozhodili jsme stan a už valím do vody. Jenomže přístup stojí za prd, mimo to jsou vlny a tak se jen chvílu cachtám a pak vylezu ven. Květa ani Pedro se koupat nešli. Tak to asi za hodinu vzdáváme, sbalíme se a já si beru stan s tím, že ho složím nahoře na betonovém plácku, aby nebyl plný toho hrubého písku. Nevím, ale měl by dostat Nobelovu cenu asi ten, kdo vymyslí samoskládací stan, protože když už se mi to ani podesáté nedařilo, když si ostatní dělají prču z nebohého skládače, už jsme s tím "pitomým" stanem chtěl doopravdy praštit. Nakonec se podařilo a my odjíždíme zpět na Studio Piratis, zkulturnit se a nachystat něco na večer a samozřejmě co? Samozřejmě dobré bílé vínečko - to je lahoda.

Ráno se hodně dlouho rozmýšlíme, jestli někam vyrazit nebo ne. Od noci totiž prší a ščí a tak nějak se to pořád střídá. Nakonec si řekneme, že třeba na druhé straně hor bude líp, a tak okolo desáté vyrážíme. Někde okolo Halleinu se začíná počasí umoudřovat, poteší nás i liška na cestě, ale než člověk stačil nachystat "fotografiho prístroj", byla fuč, a tak nám zbyla jen fotka z autokamery. Pomalu sjíždíme do městečka Berchtesgaden, kde nám oblsuha lanovky vysvětlí, že sice můžeme jet lanovkou, ale pak půjdeme ještě asi 30 minut pěšky na parkoviště, kam pohodlně dojedeme autem. Tak se vracíme k autu a jedeme na horní parkoviště Parkplatz Obersalzberg. tady zaparkujeme auto a jdeme hledat, odkad jede autobus na Orlí hnízdo. Průvodce jakési cestovky z Brna nerudně mávne rukou směrem k parkovišti busů. Jdeme si tedy koupit jízdenku a za 20 minut už nastupujeme do busu, který nás odveze nahoru. Opět ale začíná krápat. No nic, tak třeba nahoře bude lépe, nebo se to pos...e. A správně je za "B" :-). Nahoře je pěkně hnusně, jdeme si tedy zarezervovat zpáteční jízdu a pomalu se vypravujeme tunelem k zrcadlovému výtahu. Tam se ale fotit nesmí, takže z výtahu nemáme nic. Když vyjedeme nahoru, zhrozíme se. Všude okolo mléko a déšť. Tak se jdeme projít kousek k vyhlídce a po okolí, kdy se snažíme ve "světlých chvilkách" mezi mraky a mlhou pořídit alespoň nějakou fotku a video. Potom se jdeme trošku ohřát do restaurace, dáme si něco málo k jídlu - pravou maďarskou gulášovou polévku :-D, panáčka a něco teplého na zapití. Ani nečekáme na náš odjezd, povolí nám odjezd dřív, a mažeme zpátky do údolí. Ani se nijak nezdržujeme, jen projdeme obchod se suvenýry a vracíme se zpátky do Gollingu. Navigace si s námi trošku zahrává, varuje nás před uzavřenou cestou a vzhledem k tomu, že nevím co a kde je na dálnici uzavřeno, jedeme po okresce. To ale ničemu nevadí, poznáváme i vesničky v okolí, a když mi navede na Wasserfallstrasse, odbočíme a jedeme k vodopádu. Přece jenom je po dešti a tahat sem chudáky malé holky, to by pak musely do sprchy. Vystoupíme z auta a kap, kap, začíná pršet. Když koupíme vstupenky do lesy, začíná houšť a když dojdeme k vodnímu mlýnu, začne scát. Pedro se schová pod přístřešek, já s Květou pokračujeme dál, kdy u vodopádu už regulerně ščí. Rychle pár fotek a video a honem do auta, do sucha a tepla. Pak už odsud rovnou na hotel. Tam je přece jenom líp než v uplakaném městečku. Bohužel dnešní den se, co se týče počasí, vůbec nevydařil, ale náladu nám to nakonec nezkazilo.

Ráno nám nějak zaspává budík, a tak to máme hezky na knop, ale stíháme. Sice ne čas srazu, ale čas odjezdu v pohodě. Vyrážíme do maďarské "Prováns" na levandulové slavnosti. Po celé Tihani to voní levandulí, a tak po procházce městečkem jdeme ještě dolů na sportoviště k jezerum, kde se koná ten největší trh. Věcí a věcí z levandule, vynikající točené levandulové pivo, i tady něco utratíme. Pak se vydáme do kavárny Pedro bez Pedra na posezení. Staropramen s levandulí není špatný, ale levandulová pálenka nás naprosto neoslovila. A tak tedy kafíčko a zase dál. Opět se projdeme městečkem nad Balatonem, zastavíme se v Csárdě na oběd a pak přes stánky po cestě k parkovišti už na sraz. Utratíme ještě nějaké ty forinty a pak už rovnou odjezd do Brna. Bohužel na pole to časově nevyšlo (kdyby se chtělo .....). Někteří se stačili i vykoupali v Baltonu.

V pátek jdeme v hotelu Harmonie na první snídani a já jsem velice překvapen kvalitou kávy. Nakonec jsem ji nedopil, protože i Melta je lepší než to, co zde nabízeli z automatu. Přemýšlíme co s volným dopolednem, a nakonec padne návrh na návštěvu Vizovic. Všude totiž kam jsme chtěli, bylo zavřeno :-(. Navštívíme zámek, projdem si trasu "B" a před návštěvou zámeckého parku se zastavíme v místní čokoládovně. Co nádherných věcí tu mají, že spolehlivě podráždí chuťové buňky. A ta skvělá horká čokoláda s chili nebo indická. Ještěže jsme se tu zastavili, bylo to moc dobré. Pak jsme tedy vyrazili do parku a honem na hotel vyvenčit holky a pak na letiště v Luhačovicích, kde jsme měl zaplacený vyhlídkový let Cesnou. Bylo to paráda, úžasný zážitek, ale nakonec jsem naznal, že let něčím takovým asi není až tak pro mne. Když jsme přistáli byl můj první dotaz na pilota, zda se mu už tam někdo pogrcal - v jeho případě bych byl první :-D. Ale až na ten můj žaludek to fakt bylo betálné. Po návratu na hotel nás čekala masáž, bazén a nakonec chvilku posezení v místní restauraci. Ale se smíšenými pocity jsme si šli pro zákusek po večeři s přídělovým systémem. To jsme ještě nikdy nikde nezažili. A vůbec strava jako taková. Za stejnou cenu jsme měli kdekoliv v cizině podstatně bohatší menu.