Fotografie uživatele Sally

Po vánočních trzích ve Wroclawi jsme se konečně vypravili na NAŠE vánoční trhy, a kde jinde než u nás v Brně. Méně lidí, ceny přijatelné a žádné tlačení. A to jsme byli v nedělu hned jak jsme se vrátili z Polska. Takže jedna vzpomínka na vánoce

Spontání rozhodnutí strávit výročí svatby ještě někde mimo Brno a Vysočinu, čili volba padla na termály na Slovensku. V pátek po práci odjíždíme do Fridrich Apartman ve Velkém Mederu, který je asi necelých 5 minut od vstupu do lázní. V pátek se akorát ubytujeme a pak se jdeme projít po městě (tedy naší okrajové části) a na večeři. V sobotu 26. října po snídani návštěva Therme Corvinus. Celodenní vstupné 31,00 € za oba. Obrovský areál a spousta možností pro děti, ale jen v letní sezóně. Z venkovních bazénů otevřený horní 33°C a spodní 38°C. Vnitřní všechny. Jiný jazyk než češtinu pomalu neslyšet, tuatam slovenštinu. Moravanů, Slezanů a Čechů je tu cca 90%, zbytek místní. Velice příjemně nás překvapilo gastro a množství zeleně. Otevřeno spousta venkovních stánků a po obědě v kolibě jsme se sotva odvalili od stolu. Velice příjemně nás to překvapilo. Co bylo horší, odpoledne v teplých bazénech cca 1 osoba na m2. Ale určitě se to od naší první návštěvy v lednu 2018 podstatně zlepšilo a zmodernizovalo. A taky tu určitě nejsme naposledy. I město je přívětivé návštěvníkům, tady jsme si to užili.

V úterý ráno o půl sedmé vyrážíme autobusem s řidičem Michalem z Brna směr Praha. Všechno pečlivě naplánované paní Věrou, ale kolona před Prahou a na parkovišti D0 všechno zhatí. Tedy skoro všechno. Se zpožděním přijedeme na nádherný zámek Peruc, kde dostáváme vyčerpávající informace od příjemné průvodkyně, ale bohužel, díky časovému presu, musíme prohlídku ukončit a přejíždíme autobusem na zámek Lány. Prohlídka zámku je na dvě skupiny a opět vynikající výklad od příjemného pana průvodce. I tady se dozvíme spoustu zajímavých informací a pan průvodce nám odpovídá i na naše dotazy. Po prohlídce zámku nás střídá druhá skupina a my jdeme na prohlídku parku. Krásný park, který byl kdysi běžně přístupný (vyjma pobytu pana prezidenta na zámku), do doby prezidentování Gustava Husáka. Pak byl utrum. U fontány Josipa Plečníka zkontrolujeme jestli voda správně proudí a potom opouštíme okolo konírny prostor parku. Vrátíme se vstupem, prohlédneme si ještě skleník a vydáme se k muzeu TGM. Zde ale jenom zkoukneme sochu TGM na koni a jdeme čekat na autobus. S ním přejedeme k lánskému hřbitovu a navštívíme hrob rodiny Masarykových. Poté již opouštíme Lány a vracíme se do Brna. Celý den nás provázelo aprílové počasí, chvilku svítilo sluníčko, potom pršelo a naopak, ale zvládli jsme to. V Brně vystupujeme příjemně unaveni a rozcházíme se do svých domovů. Výlet se povedl nejen díky paní Věře, řidiči Michalovi, ale i díky všem účastníkům zájezdu - tedy Klubu seniorů OHLA ŽS, a.s.

Dnes ráno (27. září) jsme vyrazili do Lepence ve Visegrádu. Navigace mě sice vedla dobře, ale značení lautr žádné, takže jsme potom jako tři debili hledali nejprve parkoviště a potom vstup. Nakonec jsme po dlouhých peripetiích vstup našli, ale museli jsme ještě přeparkovat auto od motokárového parkoviště u řeky ke vstupu. Problém se skříňkama protože jsme neměli 100 HUFovou minci, a navíc zhruba třetina skříněk byla s rozbitými zámky. Potom už pohoda. Sauny v pohodě, bazény taky až na to, že hříbek jel za celých 5 hodin jednou, trysky v kulatém velkém bazénu taky, a pak ještě pár a 3/4 trysek bylo vypnutých úplně. Asi nejhorší jídlo - nabídka nic moc, pár salátů ve voskovaných nádobách, hranolky do papírové krabice - tak s tím jsme se ještě nikde nesetkali. Za nás gastro pět mínus. Odpoledne přejíždíme na parkoviště pod hradem Visegrád. Projdeme si celý Visegrádi Vár - Fellegvár, dozvíme se (ale my už to víme), že zde český král Jan Lucemburský, uherský král Karel I. Robert a polský král Kazimír III. Veliký při uzavírání protihabsburské smlouvy vypili 10.000 (desettisíc, to není překlep) litrů vína . Pak už nasedáme do auta a vracíme se do Salky. Zatím se nám nestalo v lázních že by nejely masážní trysky v podzimním nebo zimním období. A také zatím jediné lázně bez jakýchkoliv směrovek a označení.

V neděli se vypravujeme na Izvor Cetine (Oko Země), vzdálené od nás ze Srimy 75 km. Krásná cesta do vnitrozemí přes Drniš a Vrliku. V pohodě zaparkujeme a jdeme se podívat k prameni řeky Cetiny, který hraje několika odstíny modré a vyvěrá z hloubky 115 metrů. V prameni je zákaz koupání, ale holky se hned museli ponořit do odtoku. Obešli jsme si průzračný pramen, kde Lilly něco štíplo do zadní tlapky, chvilku ji okusovala a chvilku nesla nahoře a když jsme vystoupali ke kostelu Nanebevstoupení Páně, začala Lilly kolabovat. Tak hned s ní do auta, nastartovat a pustit klimu. Mezitím jsem se snažil vyletět dronem, ale ten si postavil hlavu a nevyletěl. Tak jsme všechno sbalili a vyrazili směr domů, že po cestě uvidíme, co bude dál. Lilly se ale dala dohromady a náš druhý cíl byl Šarena jezera u Kninu. Doufali jsme, že se tam můžeme vykoupat, ale není to tak. Tady už se dron trošku chytal, ale bez ohledu na domluvy si opět postavil hlavu a víc jak 30 metrů jsem ho nahoru nedostal. Pokračujeme dál směr Kistanje, že si někde dáme oběd, a nakonec zakotvíme v Burnum grill, kde si dáme jídlo a nakonec i kafe. Vracíme se na parkoviště k Manojlovački slapovi, ale pokladník je nekompromisní a že si musíme koupit celou sdruženou vstupenku, což mi nechceme, protože jediný co jsme ještě neviděli, jsou právě tyto vodopády. Sedneme do auta a objedeme spodní jezero Brljan, kde mámě štěstí a zaparkujeme na malém parkovišti a k vodopádům se vypravíme zespodu z druhé strany. Opět problémy s dronem, ale něco málo už se natočit podařilo, dostali jsme se zhruba do půlky vodopádu, ale pak už cesta nebyla příjemná a nechtěl jsem riskovat pád, takže jsme se pomalu vraceli k autu. Ještě jsme se podívali na Slap Brljan a zpátky do Srimy. Dá se říct, že jsme viděli co jsme chtěli, hlavně úchvatný pramen řeky Cetiny. Třeba bude někdy příště a vrátíme se sem.