Psi nikde žádaní nejsou. V cizině s ním budete všude jen na obtíž, a lidé se vás budou štítit. Pokud někoho se psem napadnete, můžete si být jistá velmi negativní reakce.

Jděte se s ním vycachtat k místnímu kačáku. Tam snad vadit nebudete.

Naučte se rusky. Je to jazyk všech Slovanů.

Já v Jugošce mluvím pomalu česky, s několika srbskými slovíčky, a dorozumíme se. S hloupějšími lidmi to jde holt jenom anglicky. Ti nechtějí rozumět jiným slovanským jazykům.

Neučte se jazyk našich okupantů ( anglosasů ), tj. anglicky, ale jazyky našich lidí - Slovanů: polštinu, ruštinu, srbochorvatštinu atd. To značí určitou inteligenci i úroveň ducha.

Anglicky a německy dnes umí každý hlupák, ale francouzsky, arabsky, rusky nebo čínsky jen inteligence.

Pojedu příští rok ( 2019 ) v květnu na měsíc a půl stopem a pod stan do Makedonie a sev. Řecka, a na červenec / srpen do Bretagne. Chodit po horách i po městech, koupat se v moři, užívat si sluníčka a nezničených potravin, prozkoumat tu oblast, zachytit ji takovou, já je. Přibral bych ze začátku jednoho člověka, protože jsem až dosud jezdil šest let po Evropě sám. Základní předpoklady jsou: stopuješ alespoň po Čechách, umíš alespoň jeden cizí jazyk ( praktičtější jsou dva ), dokážeš se udržet v čistotě ( tělo, věci ) alespoň 14 dnů bez placených míst ( kempy, ho(s)tely ), a máš rád(a) lidi, protože bez toho ta cesta není možná. Můžeš být i konfliktní, šiblý/-á a nezaměstnaný/-á, ale se zdravým rozumem ( vnitřně silná osobnost ): bez psa, kouření, tetování, propíchání, nabarvených vlasů / dredů, černých brýlí, maskáčů, léků, … Zkrátka běžný městský / vesnický člověk, který dokáže přežít v divočině ( která ale dnes v Evropě už není tak divoká 😉. Na výpravě se připrav na několik změn každý den. Plánuji pečlivě všechno předem, ale až během cesty se ukazuje, jak to bude. Změny jsou občas náročné na psychiku, ale ta dovolená stojí zato. Zvlášť pokud si člověk vezme skicák, foťák, herbář, kolo, píše knihu, loví poklady, … Prozkoušíš se tak, že pojedeš někam v Čechách jen s batohem pod stan na ten slunečný a teplý týden, který vždy přijde na konci dubna / začátkem května, a uvidíš, co je potřeba změnit, aby delší dovolená v teplých krajích nebyla utrpením, ale normální, třebaže s překážkami. Stručně se představ, a ( obšírně 🙂) popiš, jak si výpravu / dovolenou představuješ. Můj věk: 40 let. Na věku spolucestujícího nezáleží, na povaze ano. Pro ženy: nehledám tímto sex ani manželství. Pokud, tak celoživotní přátelství. Nevýhody: hodně fotím ( nikoliv profesionálně ).