Rozhovor s Ovčou

Nově přinášíme rozhovory s ostřílenými cestovateli z Cestolina. Jejich vlastní zkušenosti a rady. Jako další jsme se rozhodli vyzpovídat uživatelku Ovču.

Ovča je aktivní cestovatelka, nejezdí k moři, ale ani za adrenalinem. Cílem jejích cest je aktivní poznávání památek a přírody a také zlepšení si znalostí cizích jazyků v praxi. Jezdí na vlastní pěst, s cestovkou jen velmi výjimečně. Také se nerada vrací na již navštívená místa, podruhé už to prý není ono (jedině s mnohaletým časovým odstupem). Každoročně se snaží vycestovat na 2 – 4 týdny mimo Evropu a každý měsíc vyjet na víkend, či prodloužený víkend po Evropě. Baví ji lovit akční letenky a jízdenky.

Na Cestolinu se můžete podívat na její fotografie a přečíst hodnotné příspěvky.

1) Ovčo, o Vás se bez přehánění dá říct, že jste opravdu vášnivou cestovatelkou. Zajímavostí je, že na svém kontě máte například Indii, Jávu, Kubu nebo Rumunsko. Prozradíte nám, jak se v těchto zemích žije nebo co Vás při Vašich cestách opravdu překvapilo?
V každé z těchto zemí se žije úplně jinak. Na Jávě mě překvapilo, co tam je motorek, všechny ulice jsou plné motorek, parkoviště před obchody, či veřejnými budovami, opět samá motorka. Místní neradi chodí pěšky, radši všude na motorce. Než, aby jednou zaparkovali a pěšky obešli nedaleké obchody, tak radši od jednoho obchodu přejedou k druhému, byť třeba jen 20 m, opět motorku parkují. Dokonce i trhy se tu organizují tak, aby bylo možné zboží nakupovat, aniž by se sesedlo z motorky. Nabyla jsem dojmu, že je tam několikanásobně více motorek než obyvatel, a že největší zálibou místních je ježdění na motorce. V Rumunsku se mi líbí, jak se tato země rozvíjí kupředu. Pokaždé, když tam přijedu, je vidět, že v něčem udělali pokrok. Na Kubě jsou lidé chudí, ale šťastní, přestože mají málo, tak jim nic nechybí. Alespoň takový jsem měla dojem. V Latinské Americe se mi Kuba líbila nejvíce. A Indie? Mám-li být upřímná, tak to byla jediná země, kde jsem se těšila domů a řekla si, že už nikdy více. Žádná památka, byť chráněná Unescem, mě tam nezaujala a vše tam zanikalo v šedi a prachu.
2) Při takto rozsáhlém cestování jste jistě měla příležitost poznat mnoho leteckých společností. Jaká je podle Vás nejlepší nebo naopak, s kterou nemáte dobré zkušenosti?
Nemohu říci, že bych měla s nějakou leteckou společností vyloženě špatnou zkušenost a s nějakou extra dobrou. Podle mého názoru se dobrá společnost nepozná podle toho, zda cestující dopraví v pořádku do cíle, to umí všechny, ale podle toho, jak umí vyřešit problém, pokud nějaký nastane. Mně se zatím jen třikrát ztratila cestou zavazadla, pokaždé u jiné společnosti, ale všechny to vyřešily dobře, dovezly dalším spojem a doručily až do hotelu. Dvakrát se mi zavazadlo cestou zničilo, jednou bylo bez problémů opraveno, podruhé ihned vyplaceno odškodné. Dvakrát jsem zažila i zpoždění letu, vždy jsem dostala poukaz na jídlo i odškodné. Ale za poslední ch 7 let jsem 5x letěla se společností Aeroflot a musím říci, že každý rok jsem sledovala vylepšení v jejich službách, nyní tuto společnost považuji za nejlepší leteckou společnost v Evropě. Hladké přistání, kdy jsem téměř nepocítila, že letadlo narazilo na přistávací dráhu, jsem zažila jen u Aeroflotu. Nadprůměrné palubní služby nabízí i německá Lufthansa. Mimoevropské společnosti moc neznám, neboť i na zámořské lety jsou ty evropské levnější, nebo nabízejí častěji akční tarify.
3) Jaká země mimo Evropu je pro Vás tou nejzajímavější? Kterou byste doporučila ostatním cestovatelům a proč?
Každá země je jiná, asi bych nedoporučila jednu zemi, ale bylo by jich více. Co se týče přírody, tak zatím žádná jiná země, kterou jsem navštívila, nepřekonala Tchajvan. Co se týče přírodních krás, tak jestli mimo Evropu navštívit jen jednu zemi, tak rozhodně Tchajvan a alespoň na 3 týdny, ale spíše 4, jinak ho celý nezažijete. Obecně na mě velmi dobře zapůsobily také vyspělé asijské země, kromě Tchajvanu také Japonsko, Jižní Korea a Singapur. A vůbec nejsou drahé, jak se o nich u nás traduje. Oproti chudým asijským zemím tu docela dost peněz ušetříte za různé spropitné, bakšiše, různé poplatky a přehnaně vysoké vstupné pro cizince apod. Singapur má geniální systém veřejné dopravy, dostanete se s ní absolutně do všech koutů země a maximální interval je 20 min. Dalším regionem, který na mě velmi dobře zapůsobil, je postsovětská střední Asie. Neumím říci proč, ale tenhle region mě přitahuje. Každá země je zde jiná, ale jedná se o bezpečný a levný region, kde všechno funguje, jak má. Zde jsem nikdy nemusela řešit nějaké problémy, či zapeklité situace, místní vždy nezištně pomohli. S žádnými intrikami na tahání peněz z turistů jsem se tu nikdy nesetkala.
4) Měla jste příležitost několikrát během Vánoc vycestovat mimo Českou republiku. Samozřejmě velmi záleží na preferencích cestovatelů, ale které místo, je podle Vás nejlepší pro strávení dovolené v tomto období?
Asi je nejdříve dobré si ujasnit, co to Vánoce jsou. Já osobně za Vánoce považuji svátky 24. – 26. 12. Většina lidí kolem mě vždy tvrdí, jak na Vánoce někam pojede, ale pak z nich vypadne, že právě v termínu 24. – 26. 12. bude doma a Vánocemi myslí advent, nebo zbytek vánočních prázdnin, nikoliv konkrétně vánoční svátky. O adventu vyjíždím vždy na 1 – 2 víkendy někam, viděla jsem mnoho adventních trhů, ale nejlepší adventní akcí je Valašský jarmek ve Valašských Kloboukách, podle mého názoru v Evropě zcela bezkonkurenční akce. Ovšem, co se týče konkrétně vánočních svátků, tedy 24. – 25. 12., tak to jsem byla posledních těch 15 let vždy někde mimo ČR. Líbí se mi poznávat, jak se Vánoce slaví v jiných zemích. V Evropě byla tato data nejlepší ve slovinské Ljubljaně. Mnoho lidí v centru města, bavili se u stánků na vánočím trhu, konaly se koncerty, mše, v kostelech byly vystaveny betlémy a na ně se všude stály fronty, bylo tam živo a velmi příjemná atmosféra. Rodiny se setkávaly ale ne doma, ale venku u stánku se svařákem a pochutnávaly si na regionálních dobrotách a poslouchaly koncert. Mimo Evropu se mi Vánoce nejvíce libily v Malajsii, slaví je tam jako my Silvestra. Lidé se oblečou do společenského oděvu a vyrazí do restaurace, kde je připraveno slavnostní menu, hudba a zábavní program. Jelikož je v Malajsii teplo, mnoho restaurací má stoly venku a tak vzniká v ulicích zajímavá atmosféra. V Japonsku Vánoce neexistují, tam jsou 24. – 26. 12. zcela běžné pracovní dny. Jen v obchodech jsou reklamy na to, že by se měly na Vánoce kupovat dárky blízkým. Tam je velkým rodinným svátkem prvních 3 – 5 dní v novém roce, záleží na tom, kolik z těchto dní připadne na víkend.
5) Co na svých cestách vyhledáváte? Kvalitní služby, dobrodružství, zábavu nebo třeba nové přátelé?
Především poznání, nejezdím za adrenalinem, ani nejsem plážový turista. Baví mě chodit po památkách i výletovat v přírodě, ale několikadenní treky s „plnou polní“ také nejsou pro mě. Poznat nějakou zemi neznamená jen výletovat v přírodě, je třeba poznat i tamější města a styl života. Také jezdím za kulturou, někdy přímo jedu na kulturní akci, jindy je kultura jen doplňkem mé cesty. Proč si nezajet na operu přímo do arény ve Veroně, nebo na nějaké akce, či festivaly, které nemají v ČR obdoby? A v neposlední řadě na cestách procvičuji, vylepšuji a obohacuji své znalosti cizích jazyků.
Děkujeme za velmi milé odpovědi. Zaujal vás rozhovor? Zeptejte se Ovči na to, co vás zajímá...