Přestup v Paříži

Ahoj, je to kusek, přesun jen jednotky minut. Mapa TADY. D a E dhaduju tak na 700 metrů a E a F jsou hned naproti sobě, to je tak 200 metrů.
To vypadá na nějakou delší cestu tentokrát. Kam se chystáš? Budou zase fotky?

Ahoj,
Tentokrát je to trošičku dál, až na Madagaskar na 3 týdny bez CK. Fotky budou, ještě by tu mohli udělat sekci video, ale ty pak budou na YT.
Jinak v plánu většina národních parků, ostrov St. Maria a co půjde. Akorát musíme vypustit Tsingy a Morondavu, není prý tam bezpečno. Tak uvidíme 🙂

jo a díky

No není zač, byl jsem tam teď asi 3x, tak to mam zmáknutý. Jako vážně Madagaskar? Tk to je úžasný, budu se těšit a odkazy na youtube klidně hoď do komentáže pod fotky potom, já to budu sledovat. Moc si to užij, je to můj sen, jen zatim dávám přednost bližším nebo levnějším zemím.

Vickrat se to opakovat nebude. Ale zvolili jsme to dokud neni proflaknuty jako Thajsko, Bali apod. Kdyz jsem zacinal Madagaskar chystat, jezdili tam sna 3 nebo 4 cestovky - 3 roky zpatky. Dnes uz se tam cesky CK zacinaji mnozit a za par let uz to bebude ono. Tak ve ctvrtekza tyden zvedame kotvy

těším se na forky , také přestupuji v Paříži letím do Mexika a přestupu se obávám

No cesta přes Paříž do Tany byla v pohodě, ale zpátky jenom buzerace.
Zpáteční cesta pomalu připadala jako příběh z hororu. V podmínkách, které mi přišli do mejlu je, že si mohu připlatit nadváhu buď dopředu nebo na letišti. takže jsme dopředu sbalili zavazadla, aby toho manželka netahla tolik, většina suvenýrů se přeskládala ke mně. Byli jsme celkem 4, zavazadel jsme mohli mít 8, každé po 23 kilo. My ale měli celkem 79 kilo v zavazadlech ( maximálně jsme mohli mít 92 kilo). S manželkou jsme měli dohromady 43 kilo. Při odbavení v Antananarivo jsme zjistili, že se váhy zavazadel nesčítají , což se nám nestalo ani u Jet2.com, ani u Rakušáků, ani u našich společností, že si dokonce nemohu zaplatit nadváhu a museli jsme kufry přeskládat . Naštěstí tam za čtyř kufrů zbyl alespoň jeden a nějak se nám to podařilo. Potom už by bylo snad všechno v pohodě, až na to, že na letištní ploše přímo před schůdkama do letadla, prováděli zaměstnanci Air France filcunk. Postavené stoly, na které jsme museli vyložit obsah příručních zavazadel, kabelek apod. Po podrobné prohlídce za světel čelovek jsme opět věci sbalili a postoupili o dva metry dál na koberec, kde jsme zavazadle odložili na koberec, roztáhnout ruky, nohy a objížděli nás ještě ručním skenerem, otočit čelem vzad a to samé. Bez ohledu na rentgeny a rámy v hale letiště. Pak už konečně sednout a odlet. Do Paříže jsme doletěli asi o dvacet minut dříve, takže jsme si libovali, jak je to fajn, že máme více než 2 hodiny na přestup. Tranzit z "2E" na "2F" dobře značený, ale žádný autobus, ale teď hezky po svých . Když jsme došli tranzitem na odletový terminál, najednou opět rentgeny a kontrola. Takže nejprve mi vyhodili asi 100 ml vodu, která mi zbyla z přechozího letadla Air France, označená logem Air France a neotevřená. Poté projel batoh, několikrát rentgenovaný opět rentgenem a něco se jim tam nelíbilo. Takže na další filcunk. V batohu jsem měl dvě plechovková piva zakoupená ve Free zóně v Antananarivo. Protivná kontrolorka mi sdělila, že piva musím vyhodit. Po víceméně krátkém dohadování jsem jí sdělil že ne, že piva raději vypijeme. Takže jsme pomalu pili a zablokovali tím další odbavování na tomto rentgenu a pásu. A když jsem si chtěl nechat protože je to zbraň. Už jsme mysleli, že je všemu konec, když jsme přišli na boarding. Tam nám beze slova vysvětlení vyměnili palubní lístky, které jsme měli dopředu zabukované a i potvrzené z Antananarivo. Byli jsme 4, a všechny nás rozházeli po celém letadle. V letadle jsme zjistili, že jsme nebyli jediní, které rozházeli, nejenom moje manželka seděla jinde. Když jsem se šel usadit, zjistil jsem, že na mém místě už někdo sedí. Takže se dalších 10 minut řešilo, kdo a kde a jak bude sedět. Pak jsme se s jiným českým turistou domluvili, že si s ním manželka vymění místo, a že budeme sedět vedle sebe. Za dalších 5 minut přišla protivná stewardka, a začala nás opět rozsazovat, na což už jsme nepřistoupili a zůstali sedět tak, jak jsme si to vyčenžovali. Z Paříže odlet 3. října v poledne z 45 minutovým zpožděním. Černá tečka na závěr naší krásné dovolené. Když jsem později ale četl různé recenze na tuto společnost, můžeme být vlastně rádi, že nám kufry z Antananarivo doletěli až do Vídně. Víckrát s Air France NE