Markéta žije na jihu Francie, v regionu Pyrénées Orientales – okouzlující rozmanitá oblast, kde z dlouhých písečných pláží dohlédnete až na vysoké hory Pyrenejí. Dělá zde průvodkyni českým turistům a spolupracuje s dalšími Čechy, kteří v regionu poskytují ubytování. Můžete ji sledovat na webu Užij si Dovolenou nebo na jejích facebookových stránkách.
Jak vypadá současná situace ve Francii? Panují zde nějaká speciální opatření?
Francie přistoupila k opatřením později než například Česká republika a Slovensko. Navíc opatření nejsou tak striktní, jako v jiných zemích. Každopádně se teď každým dnem přitvrzují a řekněme, že i Francie se začala bát, a proto se snaží dohnat, co se dá. Momentálně máme od pondělí 16. 3. zavřené všechny školy od jeslí až po vysoké školy. Také jsou od víkendu zavřené všechny restaurace, sportoviště, kina, divadla, nákupní centra, obchody (kromě potravin a lékáren) a další.
Zvláštností je, že jsou otevřené tabáky. Banky a čerpací stanice také fungují. Na rozdíl od České republiky nám bohužel zavřeli i stavebniny nebo obchody s jídlem pro zvířata.
Co se týká zavření hranic a omezení pohybu občanů do jiných zemí, k tomu ještě Francie nepřistoupila. Každopádně nemůžeme přes hranice do Itálie a nově i do Španělska, což vychází z nařízení těchto států.
Roušky nakázané nejsou, ovšem od pondělí 16. 3. máme také povinnou karanténu. Musíme mít potvrzení, když jedeme do práce, abychom se prokázali při kontrole policii. Můžeme pouze do práce, obchodu, k lékaři, pomoci blízkým nebo v okolí bydliště dělat nějakou sportovní aktivitu (bez shromažďování lidí). Nyní se Francie chystá podat svým občanům pomocnou ruku tím, že na měsíc zmrazí platby nájmů, vody, elektřiny a plynu, ale to je ještě v jednání.
Nově od 20. 3. platí v celé zemi totální karanténa, lidé tak už nemohou ani na procházku do přírody.
Jak to vnímají místní lidé? Mají strach nebo jsou spíše v klidu? (Nosí roušky/zůstávají doma?)
V místě, kde žiji, tedy v okolí Perpignanu, jsem se nesetkala s žádnou panikou. Francouzi celou situaci sledovali mnohem méně než v České republice a brali to na lehkou váhu. Tady se médiím naštěstí nepovedlo způsobit chaos, což je sice dobře, ale na druhou stranu to občany nepřimělo chovat se zodpovědněji. Lidé roušky téměř nenosí, ale určitě jsou více zavřeni doma. Každopádně na ulicích vždy někoho potkáte.
Slyšela jsem z některých míst Francie, že jsou občas obchody prázdnější a lidé se chovali hrubě. Ale to budou jen výjimky. Nicméně od nařízení karantény a zavádění opatření, jako by se Francouzi probrali a šli si dělat zásoby. V obchodech byly fronty, ale hodně lidí teď využívá v supermarketech služby Drive, tzn. objednáte si na internetu a pak si nákup jen vyzvednete. Čekací doba na váš nákup je v našem regionu cca týden, což je opravdu hodně. Takže moc nestíhají, ale snaží se. Navíc některé obchody dobrovolně zavedly, stejně jako v České republice, otevírací dobu pouze pro seniory. Prozatím to není nařízené plošně.
Někteří lidé se často chovají, jakoby se nic nedělo, a vycházejí i ven. Ovšem policie začala dávat pokuty i lidem, co se prochází na pláži, takže si všichni brzo uvědomí, že musí být doma.
Bohužel je smutné, že lidé, kteří mají příznaky a chtějí se nechat otestovat, nikdo testovat nechce, pokud nebyli prokazatelně v kontaktu s nakaženými. To se však přece velmi špatně zjišťuje, nakažené jsme mohli potkat například i v obchodě.
Jak nyní probíhá tvůj všední den? Dotýkají se tě osobně všechna ta opatření?
Ano, dotýkají, jelikož se živím jako průvodkyně a moje sezóna má začít v květnu. Měla jsem zarezervovanou skoro celou sezónu. Hranice Francie a letiště sice zavřené nejsou, ale protože mám české klienty, tak mám problém – ti teď nemohou cestovat do zahraničí. Z toho důvodu ruší některé budoucí rezervace, mnoho jich ale ještě vyčkává. Takže se modlím, aby to celé skončilo co nejdřív a já nepřišla o výdělek za celou sezónu. Kromě toho plánuji další projekt v České republice, který jsem musela odložit kvůli situaci na neurčito a moc mě to mrzí.
Naštěstí mám ještě práci na dálku přes počítač, takže nadále pracuji z domova, což mě jako jediné zachraňuje. Jelikož musíme být nyní doma, tak je můj den převážně pracovní a pak se snažím chodit ven nedaleko od domova do přírody, kde nikdo není. Beru si i roušku, když procházím kolem lidí. Prozatím jsem ale jediná a ostatní lidé ji spíše nenosí.
Jak hodnotíš úroveň zdravotnictví ve Francii? Cítíš, že má vaše země všechno pod kontrolou? Je o nakažené lidi dobře postaráno?
Osobně hodnotím zdravotnictví ve Francii jako horší, než máme v České republice, ale doufám, že si poradí a zvládnou to. Jestli to má Francie pod kontrolou? Vzhledem k pozdní reakci na vše a bez přípravy zdravotnictví se budeme modlit, aby to nedopadlo jako v sousedních státech. Lůžek ale bude asi nakonec nedostatek v každé zemi, jestliže počet nakažených bude stoupat. A myslím si, že mnoho případů se bude muset léčit doma. Viděla jsem například případ nemocného desetiletého kluka nedaleko od nás, který má nakázáno zůstat ve svém pokoji a ani rodiče se k němu nesmí moc přibližovat. Místo toho, aby byl v nemocnici, je doma a je téměř jisté, že to předal i rodičům. Přitom v naší krajské nemocnici máme zatím jen 3 potvrzené případy, takže místa by byla. O podobných případech informovala média i z jiných zemí. V případě, že jsou lidé mladí a schopni zvládnout situaci sami, zůstávají doma.
Na závěr bych chtěla doporučit, aby se všichni chovali zodpovědně a uvědomili si, jaké životní priority jsou podstatné. To znamená, aby nosili roušky a vycházeli z domu jen, když to bude skutečně nutné. Také aby více používali jednorázové rukavice, pokud se musí dotýkat věcí, které přišly do styku s větším množstvím lidí – například při výběru z bankomatu, sahání na kliku v obchodě, stisknutí tlačítka ve výtahu atd. Myslím, že opatrnosti není v této situaci nikdy dost, tak proč něco riskovat. A pokud musíte nutně ven, než riskovat, raději si uvědomte, že to může ohrozit i další lidi kolem vás. Takže si musíme určit priority.
A prosím, nepanikařte. Strach a panika nám nadělá větší škody než samotný virus. Určitě se z toho všichni dostaneme a jednou tohle všechno zmizí. Pak zase budeme moci žít normálně a cestovat. Jenže už to nebude stejné jako předtím, protože si budeme najednou všeho více vážit. A budeme se také chovat zodpovědněji. Takže všechno zlé je k něčemu dobré.
Děkujeme Markétě za rozhovor. Přečtěte si také, jak to aktuálně vypadá v jiných zemích:
- Egypt – Rozhovor s Alenou El Bakr
- Řecko – Rozhovor s Pavlou Smetanovou
- Malajsie – Rozhovor s Lenkou Gazdovou
- Indie – Rozhovor s Darjou Black
- Španělsko – Rozhovor s manželi Nečasovými
- Malta – Rozhovor s Michaelou Vajdovou
- Čína – Rozhovor s Janem Linhou
- Saúdská Arábie – Rozhovor s Eliškou Jandovou
- Nepál – Rozhovor s Markétou Vitákovou
Komentáře
Buďte první, kdo článek okomentuje.
Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé
Přihlaste se nebo si vytvořte profil ve formuláři níže. Stačí napsat Váš komentář a zadat e-mailovou adresu pod kterou se chcete registrovat. Následně Vám pošleme na e-mail potvrzovací odkaz, kterým registraci dokončíte a vložený komentář se zveřejní.