Na kolech napříč Japonskem aneb netradiční líbánky českých novomanželů

Ahoj Zuzko a Michale. Na úvod bych se ráda zeptala, proč jste si vybrali pro vaše cesty zrovna Japonsko? Jak vás vlastně napadlo, že ho projedete na kolech? A jaký je cíl vaší cesty?
M: Tak Zůza doma pořád básnila, jak je Japonsko nejúžasnější! Že tady byla během svého univerzitního semestru nejšťastnější v životě a prostě úplně všechno že je top :) A jelikož je vášnivá cyklistka, tak si zemi přála projet hezky pomalu celou na kole. Já sice vášnivý cyklista vůbec nejsem, ale vášnivý manžel jo, takže jsem jí chtěl sen splnit.

Z: Je to brouk! Cíl cesty je psychická pohoda, pocity štěstí, posilněná láska a hodně ošlehané vlasy i tváře! Geograficky pak buď Yakushima, nebo Okinawa, ještě je to v procesu. Plánujeme dost za pochodu. Ostatně v původním scénáři už jsme měli být v lednu 2020 doma, teď koukáme po letenkách v květnu :o)

Od začátku jste si stanovili, že na cestu nepoužijete žádné naspořené peníze, pouze letenky jste koupili. Jak tedy financujete celou cestu?
M: Letenky byly de facto svatební dar od rodiny. Jinak za vším hledejte Zůzu, hihi, to ona nám domluvila lokální partnery, pro které píše v angličtině blog. Plus publikuje články o naší cestě do českých médií. A také jsme pronajali náš domov v Praze. 

Z: Ale Míša pro články krásně upravuje fotky! A dělá mi ty nejlepší masáže. To se pak píše samo. Důležitým článkem finanční bilance je také můj e-shop. Vyrábíme cestovatelské nástěnky, mapy Česka, Evropy i světa z korku, kde si lidé označují své výlety a vystavují fotky se zážitky. Příjmy máme tedy celkem diverzifikované. Každopádně je důležité také říct, že co nejvíce šetříme a cestujeme nízkonákladově. V Japonsku by to jinak nešlo.

Spíte převážně ve stanu, často v kempech. Zajímalo by mě, jak vypadají kempy v Japonsku? Jaká je jejich vybavenost a kolik stojí za noc?
No to je teď pro nás úsměvné téma. Kempy jsme pravidelně využívali v podstatě jen na Hokkaidu, což znamená první dva měsíce naší výpravy. Byly všechny moc levné (od 60 do 200 Kč na noc). Některé byly i zadarmo. Vybavenost různá, někde bylo mýdlo, někde nebylo, čisté záchody všude. Většinou byly uzpůsobeny na pobyt venku, tzn. žádná společenská místnost na ohřátí nebo tak. Sprchy v japonských kempech nečekejte. Místo nich bývá v areálu nebo spíš někde poblíž onsen, japonské horké prameny. V horách dokonce byly kempy oploceny elektrickým drátem kvůli medvědům.

Podstatnější část naší výpravy kempujeme na takzvaných Michi-no-eki, což jsou taková silniční odpočívadla, kde v noci spí kamioňáci nebo cestovatelé ve svých autech. V podstatě jsme jediní, kdo si tu na kousíčku trávy staví stan. Oficiálně to není dovoleno, cizincům se to tak nějak toleruje. Teď v zimě taky dost často kempujeme, jak my říkáme, na punka, tzn. v nějakém parku poblíž veřejných toalet. Těch je tu požehnaně. Někdy je to na kraji města/vesnice, někdy celkem v centru.

Několikrát jste rovněž využili AirBnB, funguje tato služba společně s couchsurfingem po celé zemi bez problémů?
Z: Couchsurfing funguje v Japonsku velice sporadicky. Na první pohled se zdá, že tu uživatelů je hodně, ale na druhý pohled zjistíte, že se jedná o neaktivní, poloprázdné profily. Japonci moc nemluví anglicky a ve finále se stydí někoho zvát k sobě domů. My používáme warmshowers.org, což je obdoba couchsurfingu ale vyloženě pro cyklisty. Moc hostitelů tu není, ale když už profil mají, tak bývají činní.

AirBnB je tu obvykle dražší než Booking.com a nabídek podstatně míň. Spíš využíváme Agodu, asijského konkurenta Bookingu. AirBnB jsme zažili třikrát, z toho poprvé všude visely cedulky, že se nesmíme prozradit před sousedy, nebo zavolají policii, podruhé nás chtěla hostitelka zlanařit do buddhistické sekty. Potřetí to zase bylo nejdokonalejší ubytování, co jsme za celý pobyt měli.

V jakém stavu jsou silnice na trase, kterou jste si vybrali? Jede se vám dobře? A co japonští řidiči, jsou k cyklistům ohleduplní?
M: Jede se nám úplně hladce. Silnice i cyklostezky jsou naprosto ok. Japonští řidiči jsou extrémně ohleduplní, s tím máme jen pozitivní zkušenosti. V podstatě nás předjíždí velkým obloukem a když si nejsou jistí, tak za náma jedou trpělivě klidně i delší dobu. 

Z: Doplním, že se stává minimálně, že by na nás někdo troubil, což je fakt nepříjemné a nebezpečné pro cyklisty, protože se snadno lekneme a spadneme! Netrubte na cyklisty! Zrádné je, že Japonsko jsou samé hory a tedy i samý tunel. Často mají tunely oddělenou cyklostezku, resp. chodník, někdy se ale musíme v temné noře tísnit s kamiony a doufat, že to klapne. Jezdí se tu obecně suprově. Já si hodně kromě netroubení cením, že tu málo lidí vlastní psa, takže na nás žádné bestie neštěkají a nehoní nás zbloudilí agresoři :)

Jakým způsobem se po cestě stravujete? Máte možnost si uvařit nebo využíváte spíše restaurace? A na jaké ceny v supermarketech by se měl člověk mířící do Japonska připravit?
M: Japonsko je úplně ideální na stravování po cestě. Všude se dá koupit velmi kvalitní, pestré, chutné a kalorické jídlo (což potřebujeme), už připravené – takzvané „bento“. Dále jsou všude mikrovlnné trouby, takže si kupujeme už předpřipravenou rýži, kterou si v nich ohřejeme, dáme do ní rybu z konzervy, nějaké luštěniny a přikusujeme zeleninu. Stravování je tu levné, s Evropou nesrovnatelně! Levné a výborné, rychlé a výživné, co víc si přát.

V době, kdy jste byli na cestách, řádil v Japonsku tajfun Hagibis, který měl na svědomí několik desítek obětí. Způsobil i vám nějaké nepříjemnosti?
M: Jejda, no asi jedny z největších :D To je strašně dlouhá historka, ale zkusím ji zkrátit. Byli jsme zrovna v horách a nakonec jsme vyhodnotili, že bude lepší sjet dolů k pobřeží. Zůza nám přes booking ve městě našla hotel na přečkání a ne ledajaký! Byl to „love hotel“. 

Když jsme přišli na recepci, tak nám řekli, že na ty dva dny, co má přijít tajfun, zavírají, jelikož to není bezpečné. Navíc už vydatně pršelo a já do toho ještě píchnul. Hotel byl nahoře na kopci a celkem „trčel“ do prostoru. Že by nás střepy z oken mohly zabít a že se moc omlouvají. Prý máme jít na policii, tam nám poradí. Což už jsme slyšeli od našich místních kamarádů: „Když potřebuješ pomoc nebo nevíš, běž na policii.“ No to je ale největší omyl, sám pán policista nám to vyvrátil a říkal, že vůbec neví, proč se u nich v zemi traduje, že když máš problém, máš jít za nimi.

Po strašně moc dlouhém vysvětlování s pomocí google translatoru (tady skoro nikdo nemluví anglicky) jsem normálně myslel, že jsme v zábavním pořadu skryté kamery. Že žádné tělocvičny nebo evakuační centra se ještě neotevírají a že tady žádné kempy nejsou :D No... tak nám prý zkusí zajistit nějaký hotel. Po dlouhých minutách mu pak Zůza ukázala, do jakého má zavolat. Strašně dlouho to vyřizoval, až nakonec dal Zůze telefon, že paní mluví anglicky. Ta to pošéfila a bylo to.

Pokoj byl v posledním osmém patře, když tedy druhý den tajfun udeřil vší silou na náš hotel, tak sedíc na posteli, která se nepříjemně rozkinklala, jsem si říkal: „Hergot, ten vítr má ale sílu, že hýbe s celým hotelem.“ No a to se opakovalo ještě párkrát. I voda ve vaně se hýbala. Po nějaké době čteme na internetu, že kousek od nás bylo ještě ke všemu zemětřesení o síle 5,7 stupně. Takže jsme měli celkem nepěkné kombo, ale naštěstí bylo u nás vše v pořádku, což se ale bohužel ne všem poštěstilo.

Při své cestě jste již minuli mnoho zajímavých míst, od krásných ostrůvků přes národní parky až po města s úchvatnou architekturou. Můžete nám dát tipy na nějaká pěkná místa, která by měl vidět každý?
M: Spíš bych dal tipy na místa, které by každý vidět neměl. Třeba město Kjóto je tak profláknuté a zažívá takový nápor turistů, až to ani není pěkné. Skoro to samé Nara. V Tokiu a Osace se to docela rozptýlí. Nám se z velkoměst líbila Kanazawa a Sapporo. Na chrámy rovnou do Nikko. Z hor doporučujeme Daisetsuzan a Nagano, samozřejmě také výšlap na Fuji, ale až po hlavní sezoně. Kdo má radši krásná pobřeží, tak šup do Wakayamy a na Shikoku, kde jsou v létě i nádherné pláže. Kyushu jsme zatím neprojeli, ale co víme od našich přátel, tak to je na přírodu prý úplně to nejlepší – a tu my rádi! Tak jsme zvědaví :) 

Z: Obecně je ještě skvostem Japonska celá kultura onsenů – horkých lázní. Zvlášť notemburo, to je typ onsenu, který je pod širým nebem, v přírodě. To se nedá slovy popsat ten zen!

Cílem vaší výpravy bylo mimo jiné také utužování vašeho manželství :) Daří se to? Nelezete si přece jen na nervy, když jste spolu 24 hodin denně?
M: Však jsou to naše líbánky! 12 dní po svatbě už jsme seděli v letadle :) Trávit spolu 24 hodin denně byl můj cíl a upřímně doufám, že v hodně podobném poměru již spolu strávíme zbytek života.

Z: Známe se od dětství, cítíme se nejen dobře, ale celistvě a správně v přítomnosti jeden druhého. Když jsme spolu tak je vše, jak má být. A nervy k tomu patří, ale bez fluktuací dolu by si člověk tak neužil ty spanilé jízdy nahoru ;o)

Děkujeme Zuzce a Michalovi za milý rozhovor a přejeme mnoho šťastných kilometrů. Pro tipy na nevšední japonská místa, veselé karamboly i dojemné zážitky je sledujte na facebookové stránce MIZUBIZU.