Aktivity na Cestolino.cz

náhodné snímky ze Skotska, z různých let, pro představu, jak to tam vypadá

Po vánočních trzích ve Wroclawi jsme se konečně vypravili na NAŠE vánoční trhy, a kde jinde než u nás v Brně. Méně lidí, ceny přijatelné a žádné tlačení. A to jsme byli v nedělu hned jak jsme se vrátili z Polska. Takže jedna vzpomínka na vánoce

Spontání rozhodnutí strávit výročí svatby ještě někde mimo Brno a Vysočinu, čili volba padla na termály na Slovensku. V pátek po práci odjíždíme do Fridrich Apartman ve Velkém Mederu, který je asi necelých 5 minut od vstupu do lázní. V pátek se akorát ubytujeme a pak se jdeme projít po městě (tedy naší okrajové části) a na večeři. V sobotu 26. října po snídani návštěva Therme Corvinus. Celodenní vstupné 31,00 € za oba. Obrovský areál a spousta možností pro děti, ale jen v letní sezóně. Z venkovních bazénů otevřený horní 33°C a spodní 38°C. Vnitřní všechny. Jiný jazyk než češtinu pomalu neslyšet, tuatam slovenštinu. Moravanů, Slezanů a Čechů je tu cca 90%, zbytek místní. Velice příjemně nás překvapilo gastro a množství zeleně. Otevřeno spousta venkovních stánků a po obědě v kolibě jsme se sotva odvalili od stolu. Velice příjemně nás to překvapilo. Co bylo horší, odpoledne v teplých bazénech cca 1 osoba na m2. Ale určitě se to od naší první návštěvy v lednu 2018 podstatně zlepšilo a zmodernizovalo. A taky tu určitě nejsme naposledy. I město je přívětivé návštěvníkům, tady jsme si to užili.

V úterý ráno o půl sedmé vyrážíme autobusem s řidičem Michalem z Brna směr Praha. Všechno pečlivě naplánované paní Věrou, ale kolona před Prahou a na parkovišti D0 všechno zhatí. Tedy skoro všechno. Se zpožděním přijedeme na nádherný zámek Peruc, kde dostáváme vyčerpávající informace od příjemné průvodkyně, ale bohužel, díky časovému presu, musíme prohlídku ukončit a přejíždíme autobusem na zámek Lány. Prohlídka zámku je na dvě skupiny a opět vynikající výklad od příjemného pana průvodce. I tady se dozvíme spoustu zajímavých informací a pan průvodce nám odpovídá i na naše dotazy. Po prohlídce zámku nás střídá druhá skupina a my jdeme na prohlídku parku. Krásný park, který byl kdysi běžně přístupný (vyjma pobytu pana prezidenta na zámku), do doby prezidentování Gustava Husáka. Pak byl utrum. U fontány Josipa Plečníka zkontrolujeme jestli voda správně proudí a potom opouštíme okolo konírny prostor parku. Vrátíme se vstupem, prohlédneme si ještě skleník a vydáme se k muzeu TGM. Zde ale jenom zkoukneme sochu TGM na koni a jdeme čekat na autobus. S ním přejedeme k lánskému hřbitovu a navštívíme hrob rodiny Masarykových. Poté již opouštíme Lány a vracíme se do Brna. Celý den nás provázelo aprílové počasí, chvilku svítilo sluníčko, potom pršelo a naopak, ale zvládli jsme to. V Brně vystupujeme příjemně unaveni a rozcházíme se do svých domovů. Výlet se povedl nejen díky paní Věře, řidiči Michalovi, ale i díky všem účastníkům zájezdu - tedy Klubu seniorů OHLA ŽS, a.s.

Dnes ráno (27. září) jsme vyrazili do Lepence ve Visegrádu. Navigace mě sice vedla dobře, ale značení lautr žádné, takže jsme potom jako tři debili hledali nejprve parkoviště a potom vstup. Nakonec jsme po dlouhých peripetiích vstup našli, ale museli jsme ještě přeparkovat auto od motokárového parkoviště u řeky ke vstupu. Problém se skříňkama protože jsme neměli 100 HUFovou minci, a navíc zhruba třetina skříněk byla s rozbitými zámky. Potom už pohoda. Sauny v pohodě, bazény taky až na to, že hříbek jel za celých 5 hodin jednou, trysky v kulatém velkém bazénu taky, a pak ještě pár a 3/4 trysek bylo vypnutých úplně. Asi nejhorší jídlo - nabídka nic moc, pár salátů ve voskovaných nádobách, hranolky do papírové krabice - tak s tím jsme se ještě nikde nesetkali. Za nás gastro pět mínus. Odpoledne přejíždíme na parkoviště pod hradem Visegrád. Projdeme si celý Visegrádi Vár - Fellegvár, dozvíme se (ale my už to víme), že zde český král Jan Lucemburský, uherský král Karel I. Robert a polský král Kazimír III. Veliký při uzavírání protihabsburské smlouvy vypili 10.000 (desettisíc, to není překlep) litrů vína . Pak už nasedáme do auta a vracíme se do Salky. Zatím se nám nestalo v lázních že by nejely masážní trysky v podzimním nebo zimním období. A také zatím jediné lázně bez jakýchkoliv směrovek a označení.

V neděli se vypravujeme na Izvor Cetine (Oko Země), vzdálené od nás ze Srimy 75 km. Krásná cesta do vnitrozemí přes Drniš a Vrliku. V pohodě zaparkujeme a jdeme se podívat k prameni řeky Cetiny, který hraje několika odstíny modré a vyvěrá z hloubky 115 metrů. V prameni je zákaz koupání, ale holky se hned museli ponořit do odtoku. Obešli jsme si průzračný pramen, kde Lilly něco štíplo do zadní tlapky, chvilku ji okusovala a chvilku nesla nahoře a když jsme vystoupali ke kostelu Nanebevstoupení Páně, začala Lilly kolabovat. Tak hned s ní do auta, nastartovat a pustit klimu. Mezitím jsem se snažil vyletět dronem, ale ten si postavil hlavu a nevyletěl. Tak jsme všechno sbalili a vyrazili směr domů, že po cestě uvidíme, co bude dál. Lilly se ale dala dohromady a náš druhý cíl byl Šarena jezera u Kninu. Doufali jsme, že se tam můžeme vykoupat, ale není to tak. Tady už se dron trošku chytal, ale bez ohledu na domluvy si opět postavil hlavu a víc jak 30 metrů jsem ho nahoru nedostal. Pokračujeme dál směr Kistanje, že si někde dáme oběd, a nakonec zakotvíme v Burnum grill, kde si dáme jídlo a nakonec i kafe. Vracíme se na parkoviště k Manojlovački slapovi, ale pokladník je nekompromisní a že si musíme koupit celou sdruženou vstupenku, což mi nechceme, protože jediný co jsme ještě neviděli, jsou právě tyto vodopády. Sedneme do auta a objedeme spodní jezero Brljan, kde mámě štěstí a zaparkujeme na malém parkovišti a k vodopádům se vypravíme zespodu z druhé strany. Opět problémy s dronem, ale něco málo už se natočit podařilo, dostali jsme se zhruba do půlky vodopádu, ale pak už cesta nebyla příjemná a nechtěl jsem riskovat pád, takže jsme se pomalu vraceli k autu. Ještě jsme se podívali na Slap Brljan a zpátky do Srimy. Dá se říct, že jsme viděli co jsme chtěli, hlavně úchvatný pramen řeky Cetiny. Třeba bude někdy příště a vrátíme se sem.

Původně jsme chtěli jet až v sobotu, ale jeden míní a konoba Draži mění. Takže místo odojaka jedeme na výlet na Zmajevo oko do Rogoznice. Cesta v pohodě, parkoviště jsme našli také v pohodě a po zaparkování jsme se vypravili k jezeru - Dračímu oku. Občas se tam někdo vykoupal, Pedro to vzdal rovnou a mně se nechtělo slézat po blbém terénu s operovanými kyčlemi. Tak jsme se šli projít okolo nahoru na vyhlídku, kde jsme očekávali lepší výhled na jezero. Po návratu nejprve do Maríny na cappuccino a zmrzlinu, potom čučka k pobřeží, ale to nás nezaujalo. Přejíždíme na Plaža Art, kde už zůstaneme necelé tři hodiny. Po vykoupání se vypravíme na Labirint od Lavande, ale čeká nás nemilé překvapení. Místo metrových levandulí jen sazeničky z nichž více jak polovina spálených a plevel. Zklamaní odcházíme k autu, přejedeme na pobřeží k restauraci Ilirija kde si dáme dobrou obědovečeři a pak už zpět do Srimy. Ještě se zastavíme v Šibeniku doplnit zásoby v Plodine.

Dnešek trávíme na pláži ve Srimě a oběd klasicky ve Villa Roza. Odpoledne si zajedeme do Vodice na nákup a objednat odojaka v Konoba Draži. Tady to není tak, že člověk přijde a má, ale tady se musí dopředu objednávat. No a večer za námi na apartmán přijde kočičí návštěva

Protože jde o aktuální akci dávám hned Ráno kruté vstávání už ve 3:00 hodiny, za 45 minut rozjezdem MHD na ÚAN Brno kde ve 4:15 hodin odjíždíme směr sever. PO cestě několik zastávek kdy nabíráme další účastníky. Do Wroclawi příjezd v 11:00 hodin. Nejprve "blesková" prohlídka některých památek a potom přesun na trhy. Masakr. Mraky lidí. Navštívili jsme už několikery vánoční trhy v průběhu let vždy v sobotu (Mariazzel, Retz, Katowice, Budapešť a každoročně Brno), ale toto jsme ještě nezažili. Někdy jsme se nemohli pohnout ani o krok. Na to že jsou fronty do restaurací jsme si za ty leta zvykli, tak jsme si chtěli dát něco na trhu. Ale ruské pirogy na stánku 7 ks jen jakési mdlé a polité čímsi (7 ks/37,- PLN) v luxusní restauraci a vynikající za 42,- PLN. Dobré pivo i svařák, vynikající jídlo i obsluha a hlavně chvíli klid. Pak jsme se ještě na chvíli vrátili na trhy a zpět k autobusu a v 18:45 hodin odjezd do Brna. Dom jsme se dostali nočním rozjezdem v 1:15 hodin. Pár negativ z cesty ale musím shrnout. S touto CK jezdíme již několik let, ale toto byl asi nejhorší zájezd. Nejslabší průvodce co jsme měli, zmatky, autobus nemohl trefit na parkoviště takže jsme asi 45 minut jezdili po Wroclawi, žádné info před výstupem o destinaci. 80 lidí na jednoho průvodce a jeden bus je mj. asi trošku moc. Mj. v Olomouci nastoupila skupina asi 14 lidí ve značně podroušeném stavu kteří svých chováním naprosto zkazili celkovou vánoční atmosféru. Flašky cinkali, hluk apod. že je druhý šofér několikrát napomínal a uklidnili se až po druhé výstraze že je vysadí a budou mít smůlu. Zpátky to bylo v bleděmodrém a zklidnili se až když jeden z nich vylil pivo na podlahu a seřvali jsme je skoro všichni. Ale i přesto všechno jsou trhy ve Wroclawi krásné, ale určitě ne o víkendech. Jsme na dlouhou dobu poučeni.

V sobotu vyrážíme do kontaktní ZOO (ZOOKONTAKT) vedle Liptovského Mikuláše. Při příjezdu zjišťujeme, že je všechno jinak, tzn. že ZOO je jinde. Když jsme zde byli naposledy v červenci 2018 byla ZOO nad silnicí, teď je pod. Vstupné máme zaplacené dopředu, takže ušetříme pár centů a jdeme. Po vstupu si kupujeme kelímek krmení pro zvířata a už se hrneme k lamám. Nakrmíme a pokračujeme dál. Zvířata mají větší výběhy a lepší zázemí, ale už se ke kočkovitým šelmám člověk na poňuchňání nedostane. Jsou na to prý předpisy, škoda. ZOO projíždí vláček, jsou zde různé atrakce, dostatek možností na občerstvení a dokonce je možný i vstup v plavkách přímo z Tatralandie. Po prohlídce jdeme za Pedrem do kavárny dát si kafe a přejíždíme do Liptovského Jána do termálů. Ale ve Vile Victoria se dozvíme, že máme smůlu a že lázně se budou otevírat až v neděli, že máme možnost se jít osvěžit do místního jezírka s názvem "Kaďa". Po shlédnutí to vzdáváme, malé plivátko a mraky lidí. Rozhodneme se, že tedy zkusíme jiné termály, a to Kúpele Lúčky. Co k nim dodat? Předražené pozlátko. Vstupné jen na dvě hodiny a to v plné palbě za dva bazény 17,00 €. V té ceně, nic jiného než co je na fotkách na konci videa není :-(. A občerstvení? Taky nic moc. Že jsme raději nejeli zase do Bešeňové.

Na první výlet vyrážíme do Bešeňové. Hodně jsme o tomto termálním aquaparku slyšeli, a tak ho jdeme vyzkoušet. Nejprve nás odradí cena, ale po různých slevách nakonec kupujeme. Dospělý plná cena 39,00 € (po slevě 36,00 €) senior plná cena 33,00 € (po slevě 30,00 €). Tak je to na celý den, tak jdeme. V pohodě zaparkujeme a vrháme se do parku. Hodinu nám trvá než celý park obejdeme, pak se asi půl hodiny zdržíme na raftingu a zbytek už trávíme většinou v léčivé hnědé vodě. Dáme si zde oběd, něco málo u vodního baru a nakonec někdy okolo čtvrté odpoledne odjíždíme. Vyzvedneme holky a jedeme na výbornou večeři do koliby Bodega Vyšné Matejkovo. Vrátíme se do Štiavničky, chvilku posedíme a jdeme si odpočinout na zítřek.

Tak nám v pondělí skoro celé dopoledne propršelo. Nejprve schovka v kavárně Ristorante Rialto u Ponte di Rialto na kafe, potom vedle do Baru Aperol na canoli a když skoro přestalo tak jsme se vydali na most. Samozřejmě že zase začalo lít. A tak to bylo s různými přestávkami celé dopoledne. Po návštěvě Rialto Mercato trošku zklamání, trh skoro prázdný. Potom oběd v Osteria Trattoria Al Nono Risorto a po obědě jsme šli hledat prázdnou gondolu. Všude fronty a tak jsme hópli na vaporetto a hledali co by kde mohlo být. Nakonec vystupujeme a chytáme si gondolu na Servizio Gondole San Tomà/Accademia. Ceny plus mínus stejné jako před 11 lety. Po půlhodinové plavbě se Pedro málem koupe, ale jak to bývá, kameraman byl naprosto nepřipravený, mohla to být sranda, ale nebyla by pro Pedra. Potom přejezd na Most Slámy a Most vzdechů, přeprava do basiliky bez natáčení a jako poslední návštěva údajně nejslavnějšího benátského mostu, a to Ponte della Tette - Mostu ňader. A tím dfc. naše návštěva v Benátkách končí. Nasednutí na vaporetto, shutle bus a zpátky do campu.

Bylo to spontánní rozhodnutí vypravit se do Benátek. My jsme zde byli se synem Davidem a jeho tehdy přítelkyní Lenkou v červnu 2013. Teď jsme jeli "vyvenčit" kamaráda Pedra. Ráno vyjíždíme v 6:40 h z Brna, půl hodiny chytáme v Mikulově a pak už to frčí. Zastavíme se v Rosenberger Restaurant Völkermarkt na kafe a zákusek a pak už rovnou do kempu Camp hu Venezia Camping in Town. Při check inu rovnou kupujeme jízdenky na shutle bus do Benátek, potom ubytování, nákup, pivečko a nakonec večeře v místním stravovacím zařízení Ciao Bella. Pak už jen posedět na verandě a těšit se na zítřejší Benátky.

Byla jsem deset dní s vnoučaty u Rudého moře a jeden den jsme jeli ponorkou až na dno Rudého moře ke korálovým útesům . Neezapomenutelný zážitek Po delší době vkládám fotky ač jsem mezitím v zahraničí byla ale nebyl čas .Dodám později Jen jsem doufala , že se dají již fotky vkládat normálně , bohužel otočit nejdou a snad to takto přijmete.Ráda fotím na výšku a zde to je dost špatně , měli by se sami otočit

V neděli vyrážíme do druhých termálů v Moravských Toplicích, a to Terme 3000, které jsou od našeho ubytka vzdáleny necelý kilometr. Jedem autem, nechce se nám tahat věci pěšky, navíc s ohledem na Pedra. Parkoviště je velké a zadarmo. Lázeňský komplex je rozsáhlý, velké bazény s černou vodou, dostatek prostoru i lehátek, ale také obrovské množství dětí a teenagerů. Takže to tu hučí. V jednom stravovacím zařízení všechno v plastu, druhé je takové nepřehledné. Mj. ceny jsou tu v průměru za 12,50 €, kdežto v druhých lázních jen za 9,50 €. Vstupné je dfc. stejné, celodenní 19,90 € (ve Vivat jsme měli 20% slevu) Vydrželi jsme zde také skoro celý den, ale protože chceme mít klid rozhodli jsme se, že příště už půjdeme do těch lázní Terme Vivat. Ale Terme 3000 je zase areál s obrovským vyžitím nejenom pro mládež.