Dovolená Uganda 2024/2025
Do Ugandy, ležící ve východní Africe na břehu Viktoriina jezera, jezdí turisté hlavně za krásami divoké přírody. Díky větší nadmořské výšce se zde teploty celý rok drží na příjemných 25–30 stupních. Po březnových deštích se tato perla Afriky nádherně zazelená.
Ještě před deseti lety tu probíhal občanský konflikt, obyvatelé trpí chudobou, epidemií AIDS, ale jsou přátelští a pohostinní. Ke vstupu je potřeba zakoupit vízum a je doporučené očkování proti malárii, TBC a hepatitidě. A pak už se můžete vydat na safari.
V savanách parku Queen Elizabeth žijí hroši a sloni, na planině Ishasha lvi a v lesích Kyambura George šimpanzi. Velký zájem je o pozorování horských goril v parku Bwindi. V národním parku Lake Mburo nejsou žádní větší predátoři, a tak zde můžete chodit pěšky a spát pod širákem. Nádhernou podívanou skýtají vodopády Murchison Falls.
V hlavním městě Kampala navštivte hrobky bugandských králů, v Entebbe botanickou zahradu s kočkodany a barevnými pavouky a na ostrově Ngamba Island útulek pro šimpanzy. Lze se též vydat na trek po Měsíčních horách, raftovat, nebo se nechat okouzlit domorodými tanci.
Zobrazit celý popis
Recenze cestovatelů
Přidat recenzi
Uganda je 44. nejlépe hodnocená země.
100 % Vynikající
na základě 1 recenze
- 1 klient doporučuje
- 0 nedoporučuje
Kdy navštívit?
- leden 1
- únor 1
- červenec 1
- srpen 1
- listopad 1
- prosinec 1
Vhodná pro
- páry 1
- přátele 1
- jednotlivce 1
- vyznavače klidu 1
Doporučená délka pobytu
- více než týden 1
Nejpřinosnějši hodnocení
Klient doporučuje
Trek k horským gorilám
Uganda,
Bwindi Impenetrable
V r. 2019 jsem si splnila jeden ze svých velkých snů. Strávila jsem nezapomenutelnou hodinu svého života ve společnosti horských goril v národním parku Bwindi Impenetrable v Ugandě.
Gorila horská je poddruhem gorily východní, patří mezi ohrožené živočišné druhy, velikost současné populace se odhaduje na přibližně 1000 jedinců. Jejich domovem jsou pohoří na území tří spolu sousedících států: Rwandy (NP Volcanoes), Demokratické republiky Kongo (NP Virunga) a Ugandy (NP Bwindi a NP Mgahinga). Já, fascinovaná životním příběhem Dian Fossey a filmem Gorily v mlze, jsem toužila vidět místa, kde Dian žila a působila – NP Volcanoes. Poté však, co se před dvěma lety ve Rwandě ceny permitů skokově zvedly o 100%, jsem od svého záměru ustoupila a začala plánovat návštěvu těchto úžasných stvoření v Ugandě. Rozhodně nebylo čeho litovat 😊
Jak takový trek ke gorilám probíhá? Po srdečném přivítání a krátkém proškolení ve vzdělávacím středisku NP Bwindi jsme byli rozděleni do 4 skupin. V jedné skupině může být maximálně 8 osob a každá míří k jiné gorilí rodině. Doprovázejí ji průvodce a 2 ozbrojení rangers. Můžete si najmout i nosiče, terén je hodně kopcovitý, místy může být i hůře schůdný. Tempo skupiny je však přizpůsobeno fyzicky nejméně zdatným členům, nikdo tedy nemusí mít obavy, že by trek nezvládl, s námi jej absolvoval manželský pár 70+. Někdy trvá několik hodin, než se ke „svým“ gorilám dostanete, jindy na ně narazíte již po pár minutách. Pravděpodobnost, že se s nimi nesetkáte vůbec, je téměř nulová, každou totiž celý den stopují 2 trackeři, kteří pomocí vysílačky průvodci udávají jejich polohu. My jsme se vydali ke gorilí rodině Katwe, která čítala pouhých 7 jedinců – poměrně krátce před naší návštěvou se oddělila od jiné, početně větší skupiny. Na cestu pralesem jsme potřebovali asi 2 hodiny.
První okamžiky u goril si moc nevybavuji, mé vzpomínky jsou mlhavé. Zřejmě jsem nemohla uvěřit tomu, že se to celé vážně děje a já opravdu stojím pouhých několik metrů od těchto nádherných, majestátných tvorů. Po pár minutách jsem se však musela vzpamatovat, gorily se rozhodly, že si najdou jiné místo pro svůj piknik. Celá rodina se proto dala hustým porostem do pohybu a my jsme je následovali o pár desítek metrů dále. Ke svému dalšímu hodování si vybraly naštěstí pro nás mýtinku s jedním už poněkud ztrouchnivělým kmenem, jehož dřevo jim nesmírně chutnalo, měli jsme tedy možnost je po zbývající čas pozorovat na jednom místě bez jakýchkoli dalších přesunů.
Nedokáži dobře vyjádřit, co jsem prožívala. Poté, co opadlo počáteční vzrušení, nastoupily jen těžko popsatelné pocity štěstí, volnosti, klidu, pokory ... Strach to rozhodně nebyl, není potřeba jej mít. Návštěvníci se mohou setkat pouze s habituovanými gorilími rodinami, což znamená, že tyto jsou na přítomnost lidi zvyklí. Navíc stopaři, kteří se v jejich blízkosti pohybují celý den, znají velice dobře jejich chování a zvyklosti, takže by nás okamžitě upozornili, kdyby gorily začaly být jakkoli nervózní. Dokonce s nimi komunikují jejich „jazykem“, což je samo o sobě velkým zážitkem. Primáti se věnují sobě navzájem a svému jídlu, občas se o pár metrů přesunou za lepším zdrojem potravy, vezmou to přitom třeba i těsně kolem vás a vůdčí samec, zvaný „silverback“ sleduje všechno a všechny zpovzdálí a sem tam dá i poněkud hlasitěji najevo, že tím největším šéfem je tam on. Pro pořádek 😊.
Hodina, která je pro pozorování goril vyhrazena, uteče neuvěřitelně rychle. Sestupujete zpět do údolí a přejete si to všechno prožít znovu. Já věřím, že to nebylo mé poslední gorilí dobrodružství. A každému z vás tento zážitek moc přeji a doporučuji.
Související diskuze
Přidat novou diskuzi
Dobrovolnictví v Ugande
Ahoj, shanim fajn slecnu/pani (Nic proti panum, ale to by mi uz pritel neschvalil) na cestu do Ugandy, kterou bych chtela uskutecnit leden/unor, jako… Zobrazit více
0