Ve vnitrozemí střední Afriky se u jezera Tanganika, které tvoří jihozápadní hranici s Demokratickou republikou Kongo, krčí malý stát Burundi. Turismem nedotčená země, která v minulosti čelila nechtěné pozornosti a byla často kolonizovaná a zmítaná válkou, patří mezi nejchudší země světa, je závislá na zahraniční pomoci a lavíruje na hraně občanských nepokojů. Opakované střety mezi menšinovým kmenem Tutsiů a Hůuty jsou zdrojem vnitrozemské migrace, která neprospívá ústupu aids ani rozvoji zemědělství.
Burundi je ale jedna ze zemí, kdy se nevyplácí dát na první dojem. Pod slupkou chudoby se nachází města protkaná historickými památkami z dob kolonizace a národní parky s divokými zvířaty, s vodopády, horami a čajovými a kávovými plantážemi. V Bujumbuře, hlavním městě Burundi, je hluboká stopa po dávné nadvládě Francie. To, čím Burundi uchvacuje, je však za hranicemi měst. Národní rezervace a parky tvoří jediné bohatství země. Národní park Rusizi se nachází hned za branami Bujumbury a tamní pláně, které jsou pravidelně zaplavovány, lákají hrochy a mnoho druhů ptactva. Území pralesa Kigwena u jezera Tanganika si přivlastnili paviáni. Většina rezervací a lesů je uzpůsobena návštěvám turistů, příroda ve Vyandě je ale nedotčená a bez sebemenšího zásahu člověka. Procházka tamními lesy je jen pro odvážlivce a dobrodruhy.
Turistů, kterých je tu pomálu, protože většina míří do sousední Tanzanie a národního parku Serengeti, se v Burundi týká několik pravidel a omezení – s dostatečným předstihem si zajistěte potřebná očkování, používejte jen balenou vodu a respektujte tamní víru. Nic, co by neplatilo pro celou Afriku.
Zobrazit celý popis