Rozhovor s Wasaku

Další z řady rozhovorů s ostřílenými cestovateli z Cestolina. Jejich vlastní zkušenosti a rady. Jako další jsme se rozhodli vyzpovídat uživatele Wasaku.

Na Cestolinu si můžete přečíst jeho hodnotné příspěvky v diskuzích.

1) Na Cestolino jste o sobě napsal, že jste českobrazilský pár. Rádi bychom se zeptali, čím Vás Brazílie tak uchvátila? A kdy je podle Vás nejlepší čas pro návštěvu Brazílie a proč?
Těžko se dá do pár vět popsat vše, Brazílie je úchvatná země, je to pátá největší země světa a devátá největší ekonomika světa. Turistům nabízí neuvěřitelné přírodní krásy, fascinující koloniální památky, skvělé pláže, výborné jídlo. Během naší zimy, od prosince do března, sednete do letadla a přesunete se rovnou do tropického léta. Samotné Rio de Janeiro, rozprostírající se mezi horskými masivy uprostřed velkého zálivu, je se svými světově proslulými plážemi fascinujícím velkoměstem. Karneval – největší show na světě nebo Silvestr pro 2 mil. lidí přímo na pláži Copacabana jsou obrovskými životními zážitky. Miluji tuto zemi.
Bohužel politickoekonomická situace se tam v poslední době dost výrazně zhoršuje, s čímž je spojená vyšší kriminalita i poměrně vysoké ceny, takže ač mě to velmi mrzí, v současnosti cestu moc doporučovat nemůžu.
2) Jistě jste dobře obeznámen s tím, jací Brazilci jsou, jak žijí, jaké mají zvyky... Mohl byste to ostatním cestovatelům nějak přiblížit?
Brazílie je především obrovský národnostní mix. Málokdo ví, že v Brazílii žije největší japonská komunita. Mimo Japonsko, jsou zde jedny z největších světových komunit Němců, Italů a Portugalců. Brazílie byla největší otrokářskou zemí světa, z Afriky v minulých stoletích přivezli přes 5 mil. otroků, dnes jejich potomci tvoří významnou část obyvatelstva. Tento kotel národů se na jednu stranu vzájemně promíchává, zároveň si všichni ponechávají své zvyky, svou kulturu, svoje jídlo. O Češích se říká: „Co Čech, to muzikant.“ Jako Čech si dovolím nad tímto polemizovat, za to Brazilci… V Brazílii se běžně setkáte s tím, že pár lidí sedí u stolu, každý začne vydávat nějaké rytmické zvuky pomocí profesionálních, ale i zcela náhodně zrovna vytvořených nástrojů, postupně rytmus začíná nabírat na síle. Přidávají se další, zpívá se a ti, co nehrají, ani nezpívají, tančí. Vše se odehraje během pár minut a rázem jste uprostřed zcela neplánovaného koncertu s tanečním vystoupením. Jakmile někde hraje samba, tančí se. Prostě nejde netančit. Brazilci umí udělat neuvěřitelnou atmosféru během okamžiku. Co naopak neumí, je přijít včas.
3) Absolvoval jste plavbu po Karibiku. Můžete nám celé toto dobrodružství trochu více popsat? Jak to celé probíhalo? Odkud jste vyplouvali, jaký byl denní program, co se Vám na lodi líbilo a co naopak ne?
Obrovských výletních lodí pluje po světě v každém okamžiku desítky, je to stejné jako s hotelem. Můžete mít tříhvězdičkovou loď, která prakticky nemá co nabídnout a můžete mít pětihvězdičkovou loď, ze které ani nebudete chtít vystoupit. Vybrat tu správnou je základ každé plavby. Pak samozřejmě destinaci. Největší tradice a rozmach této turistiky je v USA, americké lodní společnosti jsou také hodnoceny jako nejlepší a nejbližším cílem pro Američany jsou karibské ostrovy, kam také většina plaveb směřuje. My jsme si vybrali 12denní plavbu napříč východním Karibikem, tzn. ostrovy Antigua, Sv. Martin, Sv. Kryštof, Sv. Lucie a Barbados. Z Miami trvá plavba k těmto ostrovům tři dny v kuse, nicméně loď nabízí obrovské množství zábavy a skvělých gastronomických zážitků, takže o žádné nudě během plavby nemůže být řeč. Výhodou je, že aniž byste museli měnit hotelový pokoj, každé ráno se probudíte v jiném přístavu, na jiném ostrově. Nevýhodou ovšem je, že zhruba kolem 17:00 loď odplouvá zase dál. Na každém ostrově máte jen pár hodin na jeho prozkoumání a záleží na štěstí, s jakou budete na ostrov vzpomínat. My měli smůlu na taxikáře na Barbadosu, vzal nás jinam, než jsme požadovali, a díky jeho přístupu jsme opouštěli ostrov docela zklamaní. Bohužel příliš málo času, abychom dalším výletem vše napravili. To je prostě nevýhoda plaveb. Příště! Jinak ovšem těžko říct, který z ostrovů byl hezčí, zajímavější, každý měl svoje. Snad největší kus našeho srdce zůstal na Svaté Lucii. Karibské pláže jsou pověstné a můžu potvrdit, že nádherné. Bohužel život na ostrovech je příliš závislý na turistice a prakticky kromě přírody ostrovy nemají co nabídnout.
4) Navštívil jste mimo jiné také Portugalsko, Egypt nebo Izrael. Pokud byste se měl po zbytek života vracet už jen pouze do jedné země, kam by to bylo a proč?
Navštívil jsem spoustu zemí, mládí jsem prožil za železnou oponou, ale měl štěstí, že svou obrovskou touhu cestovat jsem dokázal během studií aspoň trochu uspokojit v roli průvodce tehdejší Cestovní kanceláře mládeže, i když hlavně po východoevropských zemích, to je ale na samostatný rozhovor. Po roce 1989 se otevřely hranice a pak už to bylo jen o čase a penězích ☺ Osud mi vybral životní lásku z druhého konce světa, a tak posledních dvacet let cestujeme každoročně na několik týdnů za rodinou do Brazílie, máme příbuzné v Izraeli a pár dobrých kamarádů v různých koutech světa. Míst, kam bychom se rádi vrátili, máme spoustu, stejně tak míst, které na nás stále čekají. Nedávno přijel do Česka náš dobrý kamarád, žijící na Novém Zélandu a během své krátké návštěvy u nás stihl udělat Novému Zélandu takovou reklamu, že se tam možná brzy vypravíme za ním. Jak jsem ale začal tento odstavec, vše je dnes o čase a o penězích…
Děkujeme za skvělé odpovědi nabité informacemi. Zaujal vás rozhovor? Zeptejte se uživatele Wasaku na to, co vás zajímá...