Maroko na kole

Tak to Ti kamaráde cestovateli vřele nedoporučuji. Krajnice u velmi kvalitního povrchu silnic 1. i 2. tříd je nulová a jezdit mezi absolutními opičáky, kterým někdo dal do rukou motorové vozidlo a mobil je nemožné. Pokud máš rád svoji lidskou schránku, nedělej to. Byl jsem tam minulý měsíc, tak je to aktuální. V některých městech jsou sice cyklostezky, ale po nich si moc nezajezdíš a navíc po nich jezdí i skůtry a kola nevalné kvality. Já osobně doporučuji nějaké vhodné místo v Chorvatsku nebo Sicílii, Sardínii i když se to zdá trochu neexotické. Nepotkal jsem tam žádného normálního evropského cyklistu a ujel cca 1.500 km půjčeným autem.

Díky Petře za informace. Myslel jsem že je Maroko trochu civilizovanější afrika 🙂 Nicméně Sardinii máme už za sebou, stejně jako Malorku, jižní a západní Francii, nebo třeba Slovinsko. Sicílie je docela dobrý typ, ale raději by jsme letos zkusili něco mimo Evropu...

Ahoj. Petr má v něčem pravdu, větší města a některé frekventované hlavní tahy pro cyklistiku zrovna nevhodnější nejsou. Ale jinak to není zase tak špatný nápad. Zvláště jih Maroka je na kola docela zajímavou destinací. Rozhodně tedy nedoporučuju silniční - spíš trekové či horala, MTB ap.. Ale prašné cesty a šotolinka pod Atlasem nebo na okraji sahary je v pohodě. V současnosti seženete zájezd i přes sportovněji orientové CK. Výhoda je, že máte vyřešenou dopravu na výchozí místo a dopravu z cílového, a samozřejmě nemusíte sami shánět nocleh. Ale pokud si dáte práci s přípravou, ani na vlastní pěst bych se toho nebál. Nejlepší doba bych řekl květen - drív dost prší a je v noci zima a pak zase moc vedro...

Tomek říká, že mám v něčem pravdu, tak se ptám v čem nemám pravdu. Když píší, že jsem nepotkal jediného cyklistu z Evropy, pouze čmoudy na kolech z 2. světové války, tak to o něčem svědčí, tak se nenech zblbnout někým, kdo je pouze podporovatelem turistického ruchu v Maroku a dej na reálné zkušenosti.

Tak za podporovatele cestovního ruchu v Maroku bych se určitě neoznačoval, nevim co bych z toho měl. Ale zeptám se vás Petře na rovinu - Kde jste za tu vaši cestu v Maroku všude byl? My jezdíme do Maroka celkem často - poprvé přibližně před 20 lety. Je fakt že spíš na kratší pěší výlety do hor, ale v posledních letech potkat cyklisty v podhůří Atlasu a na cestách kolem Ouarzazate opravdu není zas taková vzácnost. Žádní cyklisté nejsme, ale kola si sebou vozíme všude a pár kratších výletů jsme tam na kole dali také. A pokud jsou pro vás místní lidé na marockém venkově pouze nějaký "čmoudi", pak asi nejste zrovna typ pro kterého by Maroko bylo příjemnou zemí k cestování. Ale holt každý cestujeme z jiného důvodu a máme na cestách jiné preference.

Tak Fredy, konečně Tomek napsal pravdu, a to, že není taková vzácnost potkat cyklistu v podhůří Atlasu a okolí Quarzazate. Zřejmě jste opravdoví cyklisti, a ne jako Tomek, že sundá z karavanu kola a ujede 2 km a potom říká, jak v Maroku jezdil tůry na kole. Já cestuji celkem dost(4 kontinenty) a čmoudi jsou čmoudi, hlavně když tě otravují a žebrají. Nikde ve světě, mimo Afriku a snad trochu v Indii, kde je to zakázané, tak neotravují život turistům, jako v Maroku, kde nemáš ani čas si vychutnat atmosféru státu a udělat si tak názor na místní život. Podívej se na pořad na DVTV, kde je mapována práce uprchlíku ze Senegalu v Evropě, jejich zisky z žebrání, a potom Ti jich nebude líto. Agadir, Marakéš a Fés hrozné, v Cassablance a Rabbatu jsem nebyl. Atlas dobrý, jih dobrý, tržnice hnus, doprava superhnus, moře(oceán) a pláže odpad. Chudák král Ahmed VI. Nemá to s tímto materiálem lehké.

No jsem trochu zmatený. Nejdřív se dočítám že je Maroko k cyklistice naprosto nevhodné pak zase že vlastně na jihu to není zas tak uplně špatné a oba přiznáváte že se tam vlastně na kole jezdí... Města nás celkem nezajímají, máme raději venkov. No, našel jsem pár cestopisů v angličtině na kolech po Maroku a nevypadalo to zas tak strašně!

O túrách na kole jsem přece nemluvil a žádný cyklista opravdu nejsem. Nicméně nacestováno mám také dost, včetně severní Afriky a tak se snažím poradit. Každý ale asi máme jiné zkušenosti. Například co se týče žebrání, v Maroku jsem ho zase až tak nezažil - ano někteří obchodníci dokáží být dost neodbytní, ale žebrání to určitě není. Žebrání jako takové jsem často zažil od dětí, ale většinou soutva je zahlédl někdo z dospělých celkem slušně jim vyčinil a odehnal je. Lidé v horách jsou tedy možná více přátelští, než kde jinde, ale nikdy mě to příliš neobtěžovalo. Rádi směňují - vítané jsou běžné léky (acylpirin, paralen apod.) a také dobrá káva, nesetkal jsem se však s tím, že by to chtěli zadarmo.